Michal Smrkovský Orden de los libros (cronológico)

Hra pro jednoho hráče se odehrává v ponurém městě prorostlém korupcí a zločinem. Čtenář se stává mladou somorrskou policistkou, jež vede téměř beznadějný boj za spravedlnost.

"Jag vill bara säga som det är. Inget tjafs. Bara enkelt rakt på som det har varit". Med de orden presenterade Marie Fredriksson sin bokidé för författaren Helena von Zweigbergk. Marie Fredrikssons liv innehåller mycket dramatik. Från fattig uppväxt på skånska landsbygden till världs karriär med Roxette. Och sedan katastrofen. Hjärntumören som gav henne en dödsdom. Märkt av sin sjukdom står hon åter igen på scenen. I boken kommer Marie Fredriksson och hennes närmaste till tals. Det är en berättelse om stor kärlek, om sorg, om makalös framgång och revansch mot alla odds tack vare kärleken till livet.

Probouzíš se bez jediné vzpomínky na svůj původ a svou minulost. Víš jen to, že jsi právě spáchal hrůzný čin. Musíš uniknout svým pronásledovatelům a vydobýt si právo na svobodu a na život. Když postupně zjišťuješ, kým vlastně jsi, znovu objevíš své nadpřirozené síly... Zda tvůj osud dospěje ke šťastnému či temnému konci záleží jen na tvých rozhodnutích. Nedržíš totiž v rukou obyčejný román, nýbrž gamebook, v němž ty sám řídíš svůj příběh! Rytíř temného slunce s více než 1350 samostatnými sekcemi představuje světově nejobsáhlejší gamebook všech dob a díky svému inovativnímu řešení odkazů a možnostem vícenásobného hraní nastavuje svému žánru zcela nová měřítka. Kniha obsahuje ukryté bonusové sekce, velkolepé souboje v samostatných kapitolách a složité hádanky a hlavolamy.

»Ob in der Erziehung, der Ehe oder im Job – immer wollen wir alles richtig machen. Und dabei auch noch gut aussehen. Doch oft scheitern wir an den eigenen Ansprüchen.« Raphael Bonelli schildert in über 50 teils tragikomischen, teils erschütternden Patientengeschichten aus der eigenen Praxis, wie Perfektionisten ticken. Der Wiener Psychiater zeichnet ein Bild heutiger Seelennöte, von Ängsten, falschem Ehrgeiz und Lebenslügen, um aufzuzeigen, dass glücklich ist, wer sich in seiner ganzen Fehlerhaftigkeit, Durchschnittlichkeit und Gewöhnlichkeit selbst annehmen kann.