Pavel Zajíček Orden de los libros

Dílo zahrnuje 23 rozhovorů a 170 fotografií, které PZ poskytl médiím za posledních třicet let. Nerad hovořil o sobě, spíše se snažil zprostředkovat své vnímání umění, ať už to byla hudba, poezie nebo výtvarné umění. Odpověďmi nabízel klíč k porozumění svému světu, přičemž se vyhýbal osobním detailům, které považoval za příliš obnažující. Imaginativní repliky povyšují publicistiku na krásnou literaturu a rozšiřují jeho literární práci. Pavel Zajíček, ústřední postava českého hudebního undergroundu, je nejen hudebník, ale i výtvarník a literát. Jeho básnické sbírky, vydávané v samizdatu a později v nakladatelstvích jako Torst, obsahují více než deset titulů. Tvorba reflektuje jeho vnitřní a vnější svět, přičemž fragmentární styl vyjadřuje útržky reality a varuje před existenciálními nástrahami. Zajíček používá krátké záznamy, které čtenářům umožňují sestavit celistvý příběh ve své imaginaci. Tato forma výpovědi je naléhavější a hlubší než běžná próza. Zajíčkovo psaní vyzývá k myšlenkovému dobrodružství a nabízí odlišný pohled na svět, který může omezovat vnitřní svobodu jedince. Jeho jazyková originalita a hloubka svědčí o duši citlivého člověka, který se nevzdává před světem, i když se s ním zcela neztotožňuje.

This book analyses the distinctive screen art of Geraldine Chaplin and uncover parallels between her performances and her father's work on film and thereby explores the rich and surprising relationships between art cinema and silent film comedy, and between modernist and classical cinematic performance.

Reflexivní biografická próza vznikla jako diplomová práce na pražské Akademii múzických umění na zadané téma "Od příběhu ke slovu". Její autor se v ní zabývá autentickým deníkem svého pradědečka z doby 1. světové války, přičemž při odhalování předkova osudu rozkrývá i svou vlastní identitu. Text doplňují obsáhlé poznámky a doslovy oponentů.

Svazek širšího knižního projektu. Vyzvaný autor po dobu dvanácti měsíců napsal pokud možno každý den jednu větu – větu, která bude ukotvena v konkrétním čase.

Básnická sbírka Pavla Zajíčka (nar. 15. 4. 1951), obsahující básně z let 1993 - 2012.

Knihu moří napsal Pavel Zajíček v roce 1980 poté, co byl nuceně vystěhován z Čech do švédského exilu. Ukázky z tohoto díla byly ojediněle v samizdatu publikovány, jako celek však Kniha moří nikdy nevyšla a zůstala tak po dobu třiceti let pouze v rukopise. Ačkoliv jde o titul citovaný, zejména v souvislosti s českou undergroundovou tvorbou sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, čtenáři dosud neměli možnost se s ním blíže seznámit. Texty v Knize moří lze zařadit do kategorie poezie, i když mají z větší části podobu delších, jakoby prozaických útvarů, podobných deníkovým záznamům. Jde o velmi otevřené autobiografické psaní, záznamy reflexí, emocí, vjemů a pocitů, které básníka obklopily v reakci na nenadálou životní změnu. Mísí se tu záznamy odpozorovaných a prožitých situací s pocity, které ony prožitky v autorovi zanechávají. Kniha moří vychází v bibliofilském vydání v omezeném nákladu.

Už z názvu poslední sbírky Pavla Zajíčka lze odvodit, že jde opět o texty velmi osobní. Jakési úsporné záznamy reflexí, emocí, vjemů a pocitů, které básníka obklopily v reakci na určitou životní změnu. Kroky směrem k budoucnosti vedeme v souladu se svými představami, najednou je tu neočekávané a Všechno je úplně jinak... Pak záleží jen na tom, do jaké míry lpíme na svých představách a jak či zda vůbec jsme schopni přijmout vše nové, co k nám přichází. Z posledních textů Pavla Zajíčka, které vznikaly od jara do léta letošního roku, lze v tomto smyslu mnohé odvodit. Básnická sbírka je doplněna originálním signovaným grafickým listem autora.

Zatmění před očima – Pohádka se špatným koncem Pavla Zajíčka. Ilustracemi na hraně komiksu opatřil brněnský výtvarník Martin Jabůrek. Sny končí. Končí sny? V barvě krve se píší knihy! A tak se také píší pohádky. To říká SKŘÍTEK, který mě doprovází na této cestě. Figurky a postavy příběhu se mění jako obloha. Jako podivné loutkové divadlo se to celé proměňuje. Všechny zde budoucí zmiňované postavy jsou důležité a muzikální. Zpívají. Zpívají také falešně. Ječí. Vydávají zvuky.

Kniha psaná chaosem sestává s kratších textových útvarů básnických, které jsou proloženy a souzní s částmi prozaickými. Jde o deníkový záznam Pavla Zajíčka z roku 1995 doplněný o text z roku 2007, který je jakousi reflexí či vysvětlením autorových zápisků. Jde o velmi otevřené autobiografické texty - Všechny ty napáchaný kurevstva - Zůstávaj bez odplaty - Jsem v nich otištěn - v nichž se mísí záznamy Zajíčkem odpozorovaných a prožitých situací s pocity, které ony prožitky v autorovi zanechávají.

První samostatné oficiální vydání knihy v Čechách. Samizdatové vydání Roztrhanýho filmu vyšlo v roce 1980 v sedmi exemplářích jako poslední Zajíčkova sbírka před jeho odchodem do exilu. „Každá ze situací, či obrazů v této knize, je vlastně filmová epizoda, podobenství, příběh, každá má svoje autentické zakotvení mezi koncem dubna a 25. květnem roku 1980, kdy Praha byla porostlá šedí, a já si zapisoval drobné úlomky, které pro mne nesly trochu světla, v prostoru, kde se skoro nedalo dýchat, ani vlastně žít…Tyto zápisky jsem, s pomocí Petrušky Šustrové, svázal do „knihy“ a v 7mi exemplářích „vydal“, nazval ji „Roztrhanej film“ a rozdal mezi přátele. Píšu o tom v roce 2008, což je zvláštní, neboť propast času je obrovská…Je to rozmazaný obraz, roztrhanej film, kdysi…Černobílá kopie filmu pro pamětníky.“