Historický román o boji ruského lidu proti tatarskému jhu na sklonku 14. stol. Hlavní událostí vylíčenou v románě je bitva na Kulikovském poli (1380), v níž Rusové zvítězili nad tatarskou Zlatou Hordou, neboť nebojovala již roztříštěná vojska jednotlivých knížetství, ale mohutné vojskosjednocené Rusi, jejímž centrem se stala Moskva. Dmitrij Donskij je v souhlase s historickou skutečností vylíčen nejen jako pokrokový sjednotitel a "zakladatel" Rusi, ale i jako krutý a despotický feudál. V postavách Donského a jeho protivníka Olega Rjazaňského, v líčení zániku Rjazaně, vypálené Tatary, a růstu Moskvy jsou zobrazeny dvě proti sobě bojující tendence: staré, feudální a vysílené Rusi a nové, pokrokové, spějící k vytvoření jednotné a nezávislé ruské říše. Román vznikl v předvečer Velké vlastenec. války (1941), kdy připomínání slavných období rus. dějin a významné úlohy rus. lidu jako strážce Evropy před nepřátelskými vpády bylo zvláště aktuální. V r. 1942 byl odměněn Stalinovou cenou. (S použ. studie S.M. Petrova: Sovět. historic. román.)
