Kateřina Hosnedlová Libros

Jan Skácel vystudoval reálné gymnázium v Břeclavi. Za války byl totálně nasazen na stavbách silnic v Rakousku. Od roku 1948 pracoval jako redaktor brněnské Rovnosti. V roce 1953 nastoupil do literární šéfredaktorem kulturní revue Host do domu a ROK. Po zániku Hosta nesměl publikovat, jeho dílo vycházelo v samizdatu a exilu. Až v 80. letech spolupracoval s divadlem, např. jeho přebásnění Sofoklova Oidipa bylo uvedeno ve Státním divadle v Brně a v pražském Divadle na Vinohradech. Tvorba Jana Skácela se vyznačovala hlubokým mravním postojem, v době tzv. normalizace se v ní projevila až existenciální úzkost. Pro Skácelovu poezii je charakteristické zachycení nálady okamžiku, inspirace moravským folklórem, láska k lidové tradici a snaha vymanit se z chaosu současného světa. Zatímco doma Skácel v podstatě publikovat nemohl, obdržel v roce 1989 dvě významná evropská literární ocenění: Svaz slovinských spisovatelů mu udělil cenu Vilenica 89 a v Itálii získal Petrarkovu cenu. U nás byl doceněn až po smrti.

Srpen 1968 na malém moravském městě nahlížený očima malého chlapce - Jaroslava Formánka, který se v roce 2000 rozhodl k tomuto tématu, coby etablovaný Pařížan, vrátit. "A v té mléčné tmě uviděl jsem zázrak, skála se rozestoupila, spatřil jsem tajemství - dlouhé kakaové řasy," říká hlavní hrdina.

Málokdo jako Arthur Rimbaud dokázal vtisknout svým veršům natolik silnou poetiku, že ovlivnila další literární generace, proudy a směry. Rimbaud naplnil tuto vizi nejen svým tvůrčím úsilím, ale i rezolutním postojem k tehdejší společnosti. Uměl například prosadit zcela původní strukturu verše, odmítl módní romantická snění a vzpurným tónem vyjádřil rozpory, které cítil mezi osobností umělce a nejvýše postavenou elitářskou vrstvou. I ve verších, obsažených v této antologii, zaznívá Rimbaudova revolta proti "sešněrovaným" tradicím, duchu doby či šlechtické nadřazenosti. Rimbaud jde však ještě dále, dovoluje si dokonce napadnout tabuizované hodnoty, o nichž se dosud nikdy nepochybovalo a v centru jeho pozornosti se objevují pojmy jako víra a rodina, vlast, národ nebo práce. I proto je autor nazýván "prokletým" tvůrcem, pro něhož se každé téma stávalo možnosti postavit se na odpor zbabělosti, pokrytectví, povrchnosti či křivé morálce. Právě tímto způsobem se Rimbaud zařadil mezi průkopníky moderní francouzské poezie, který svými formálními i obsahovými postupy inspiroval nastupující surrealistické a symbolistické hnutí