Ladislav Nekvapil Libros

Kniha je vůbec prvním monografickým zpracováním tématu v české historiografii. Čelední služba přitom v raném novověku (16.–18. století) představovala významný socioekonomický fenomén, kterého se účastnila zhruba polovina dospívající části tehdejší populace. Publikace se na základě různých právních a evidenčních pramenů snaží ozřejmit principy fungování čelední služby a postavení sloužících v tradiční české společnosti. Pokouší se mimo jiné odpovědět na otázky spojené se sociálním postavením sloužících a jejich zaměstnavatelů, délkou služby, výší mezd či geografickou mobilitou čeledi. Zásadní je přitom úvodní část věnovaná právnímu postavení sloužících od dob pozdního středověku až do kodifikace občanského práva na počátku 19. století. Metodicky se kniha opírá o četná díla západoevropské historiografie, přičemž využívá přístupů historické demografie, historické antropologie a právních dějin.

Rigorózní práce. Práce se zabývá fenoménem (tajného) nekatolictví ve východních Čechách a jeho vývojem v 17. a 18. století se zvláštním zřetelem na situaci v tehdejších Chrudimském kraji. Vybrané aspekty náboženských poměrů jsou pak sledovány s využitím mikrohistorických přístupů v rámci panství Rychmburk (jižní část Chrudimska). Kromě reflexe tuzemské i zahraniční literatury byla využita řada písemných pramenů různé provenience. Metodologicky se práce opírá zejména o přístupy sociálních dějin a historické antropologie.

Publikace představuje první souborné zpracování tematiky vývoje písma a písemné kultury od nejstarších dob do současnosti v rámci české historiografie. V knize jsou prezentovány výsledky výzkumu z pohledu archeologie, kulturní a literární historie, muzeologie či pomocných věd historických. První část je zaměřená na vývoj písma a písemné kultury od starověké Asýrie až po středověké Čechy, zabývá se změnami v užívání typů písem v různých obdobích a kulturních prostředích, a také interpretací písemných památek. Další část se pak zabývá rolí písma v rámci pomocných věd historických, a to v období konce středověku a počátku novověku. Předposlední část se pak věnuje rukopisným pramenům osobní povahy (životopisy náboženských emigrantů, šlechtická a měšťanská korespondence, osobní deníky, protokoly) a jsou představeny možnosti jejich využití. Poslední část je zaměřena na roli písma a způsoby záznamu textů v 19. až 21. století, a to například až po literární útvary psané formou krátkých textových zpráv (SMS.