Václav Miko Orden de los libros

Vatikán je považován za historicky nejvýznamnější posvátné místo na světě, které je zahaleno značným tajemstvím. I když římskokatolická církev vždy proklamovala křesťanské principy dobra a laskavosti, stala se v poslední době kvůli skandálům a korupci terčem značné kritiky. Není proto divu, že se novináři a badatelé zaměřují na záhady, které se dějí za nepřístupnými zdmi Vatikánu. Kniha popisuje případ Emanuely Orlandiové, který odhalil skutečnosti kolem praní špinavých peněz vatikánské banky a její částečnou spolupráci s mafií. Důvěryhodnost Vatikánu v posledním desetiletí poškodily také mnohé případy dětí sexuálně zneužitých katolickými kněžími. Bohatství Vatikánu nepochází pouze z darů hromaděných po staletí, ale také například z otrocké práce žen z azylových domů, tzv. Magdaleniných prádelen, kde katolické jeptišky prováděly dozorčí činnost nad prostitutkami a svobodnými matkami. Zní to neuvěřitelně, ale to vše jsou fakta, která jsou v knize doložena a rozepsána.

Žádná osoba nevyvolává tolik mýtů a rozmanitých příběhů jako nechvalně známý Hitler. Soukromí německého vůdce bylo v průběhu jeho života přísně tajné, a proto i dlouho po válce neměla veřejnost šanci dozvědět se o jeho osobním životě více. Přesto se po letech v krátkých dávkách informace uvolňovaly, někdy úplné nebo částečné, jindy zcela nepravdivé či zavádějící. Proto dnes mnoho lidi zajímá, co byla v jeho životě pravda, a co naopak lež. Utajoval Hitler svého syna z období první světové války? Co je pravdy na tom, že Hitler užíval pervitin a další drogy? Byl homosexuál či trpěl nějakou malformaci? Co zapříčinilo jeho neutuchající antisemitismus? Co je pravdy na tom, že se po válce s manželkou Evou tajně odebrali do Jižní Ameriky, kam je dopravila pýcha německé technologie, ponorka U 977? Byla tak jeho sebevražda v dubnu 1945 zinscenovaná taktika s dvojníky v režii nejvyšších pater SS, jak odvrátit pozornost od jeho útěku? Pokud tomu bylo jinak, je pravda, že se Hitlerovy ostatky dostaly do Moskvy na Stalinův příkaz, nebo byly a jsou jak jeho, tak i Eviny ostatky uložené někde jinde? Kolem Hitlerova původu, sexuality, osobních vlastností, smrti a dalších tvrzení se neustále vynořují nové informace. Seznamte se aspoň s některými z nich.

Nacisté vždy dokázali strhávat pozornost, a to nejen během války díky Hitlerovu ministrovi osvěty Josephu Goebbelsovi. Po porážce Německa bychom očekávali, že protagonisty této zhoubné diktatury postihne ochlazení, avšak to se nestalo. Jména nacistických celebrit zůstávala v paměti lidí ještě dlouho, ale postupem času se z nich staly postavy, které oživují hrůznou minulost. Historici se i nadále zabývají důsledky nacistických činů, a nacističtí pohlaváři se stali jakýmsi symbolem temné doby. Tato kniha se zaměřuje na nepříjemné souvislosti, které často zůstávají opomíjené. Například fakt, že Adolf Hitler měl částečně české předky, což historici a genealogové stále zkoumají. Jeho pravnuk Jan Nepomuk Hiedler, pojmenovaný po českém světci, ukazuje na složitost jeho rodinného původu. Přestože neexistují jednoznačné důkazy, je snazší tvrdit, že Hitler nemá české kořeny. Tímto způsobem se zpochybňují i další historické události, včetně jeho smrti v Berlíně v roce 1945. Kniha se snaží osvětlit zapomenuté historické fakta o nacistech, včetně složitých vztahů mezi Hitlerem a Goebbelsem, který ho sice uctíval, ale také nenáviděl. Tato skutečnost, zdokumentovaná v Goebbelsových denících, přináší překvapivé pohledy na jejich vzájemné vztahy.

Nejen o lidech, kterými se Bohuslav Sobotka obklopoval. Bohuslav Sobotka patřil dlouhodobě k nejpopulárnějším politikům v České republice. Schopný vrcholný politik se přesto v závěru svého působení stal pro část lidí neoblíbeným. Byť se mnohým jeho kariéra jevila jako nudná a nezáživná, skutečnost byla opačná – napínavá i dramatická. Jeho cesta do čela ČSSD a k postu premiéra ale zdaleka nebyla jednoduchá. Tento politik byl pro mnohé lidi obtížně čitelným, proto bylo snahou autora přiblížit tuto osobnost z jiného úhlu pohledu.

Beneš nebyl hrdina, ale v jistém smyslu ustrašený diplomat. Kniha objasňuje zapomenuté i ožehavé skutečnosti jeho života. Pokud nám Benešova minulost nabízí pozitivní události, nechceme je zlehčovat, nebo dokonce popírat. Nikdo mu zajisté nemůže upřít jeho diplomatické zásluhy, ale řada historických faktů českého politika s jeho uznávanou korektností zobrazuje i jako manipulátora, intrikána, a dokonce hazardního hráče. Jaký byl vlastně Beneš člověk, který je dáván do souvislosti se špiclováním v období rakousko-uherské monarchie, předválečnou zradou doprovázenou jeho útěkem do Londýna a poválečným násilím? Veškeré dotyky negativních skutečností byly vždy přebyty návalem jeho údajných schopností, které se do jisté míry až glorifikují. Ano, Beneš si vede poměrně dobře, a to díky tomu, že jeho příznivci obratně překrývají jeho kontroverze a neúspěchy. Právě na základě mnohých poznatků dnes lze hovořit o tomto státníkovi jako o osobě, která se bezzásadově přizpůsobovala všem politickým okolnostem a bezohledně využívala příležitosti ke svému prospěchu.

Období protektorátu Čechy a Morava je trvalou připomínkou českých zrádců a konfidentů, kteří spolupracovali s gestapem, německou tajnou policií. Fakt, že gestapo vyzývalo obyvatele, aby se obraceli spíše na protektorátní policii, ukazuje, jak se české udavačství rozšířilo. Nicméně, představa, že tato dekadence byla jediným obrazem doby, je mylná. Kniha také zdůrazňuje hrdinské činy odbojového hnutí, které se formovalo po začátku nacistické okupace. Někteří odbojáři, jako Josef Balabán, Josef Mašín a Václav Morávek, vykonávali tak významné akce, že nacisté jim přisuzovali nadlidské schopnosti. Tato trojice se neúspěšně pokusila o atentát na Himmlera. Kniha připomíná českou odvahu a uvádí na pravou míru omyly, které po desetiletí hanily významné osobnosti té doby. Dozvíte se, kdy a na čí příkaz se přestalo jezdit vlevo, jak se žilo v zemi bez českých peněz a na přídělové lístky. V pražském Petschkově paláci se ocitlo několik set odbojářů a tisíce obyvatel byly transportovány do koncentračních táborů. Kniha vypráví o těžkostech života pod nacistickou nadvládou, o hrdinech a zrádcích v této těžké době našeho národa.

Zločinné skutky Adolfa Hitlera jsou natolik známé, že jen málokoho překvapí. Avšak o jeho soukromém životě, který byl ještě donedávna záhadou a zároveň předmětem mnoha spekulací, se díky odtajněným materiálům FBI dozvídáme děsivé informace, které dokonce připouštějí, že Hitler nezemřel v roce 1945, ale 1962 v Argentině. Kniha poukazuje na Hitlerovy nemoci, skrývanou pohlavní chorobu, závislost na drogách, perverzním sexu a vyšinutém chování, které snad rozhodlo i o porážce Německa. Hitler totiž trpěl syfilidou, kterou onemocněl v mládí při pohlavním styku s rakouskou židovskou prostitutkou – odtud zčásti pramenila i jeho neutuchající nenávist k Židům. Třetí říše také vyráběla obrovské množství drog. Pervitin byl použit i proti samotnému führerovi prostřednictvím nechvalně známého Theodora Morella, který se nakonec stal jeho osobním lékařem. Kniha rovněž dává odpověď na to, proč Hitler na sklonku války vypadal ve svých 56 letech jako osmdesátiletý stařec.

Aby nacisté upevnili svůj systém a minimalizovali vnitřní odpor, aplikovali násilné metody i proti ženám. Hitlerův věrný paladýn Heinrich Himmler do rozsáhlé strategie zakomponoval státem kontrolovanou prostituci jako součást mocenského a hospodářského zájmu. Prostitutky byly brány jako asociální zlořád, jenž představoval pro německý lid hrozbu, a ženy, které nesplňovaly představy nacistické ideologie, byly násilím sexuálně zotročeny a mnohé poslány nejen do nevěstinců pro vojáky Velkoněmecké říše, ale také do koncentračních táborů. Právě tam se běžně prováděly nucené sterilizace za pomocí vysokých dávek rentgenových paprsků. Experimentální potraty neznaly hranic a tisíce brutálních pokusů pod vedením Josefa Mengeleho vedly k bolestivé smrti. Své si prožili i homosexuálové a lesbicky orientované ženy.

Manželky kruhu nejbližších spolupracovníků Adolfa Hitlera jsou nejvíce opomíjenými osobami v temném období nacistické mašinerie. A přitom to byly právě ženy nacistických pohlavárů, které patřily mezi první osoby primárního sdílení plánů a rozhodnutí, jež produkoval systém pod hákovým křížem. Kniha se zaměřuje na ženy a milenky, které vnímaly nacismus různě. Například Gerda Bormannová, manželka vedoucího kanceláře Adolfa Hitlera, porodila pro třetí říši 10 dětí. Její manželství s Martinem Bormannem, po vůdci nejmocnějším mužem nacistického Německa, se dalo hodnotit jako vyšinuté. Bormann měl děti i se svou milenkou Manjou Behrensovou, německou divadelní a filmovou herečkou. To by nebylo nic podivného, ovšem dnes prokazatelně na základě řady důkazů víme, že to Gerdě vůbec nevadilo, naopak tvrdila, že takový status mužů v Německu by měl být samozřejmostí. Gerda Bormannová zašla v tomto ohledu tak daleko, že jako vzorná, či spíše fanaticky věrná manželka nacistického pohlavára veřejně propagovala zásadu, že „každý ctnostný árijský muž má právo na více manželství," a chtěla dokonce zakázat slovní spojení „manželská nevěra“. Mnohé manželky byly úchylné, zvrácené i násilné. Některé na zhoubný systém zanevřely, ale tolerovaly ho, ovšem většina pro bezcitnou ideologii našla nejen pochopení, ale také zalíbení v ní.

Ubíral by se svět stejným směrem, pokud by byl vynalezen lék na rakovinu? Lidstvo mělo možnost několikrát zaregistrovat, že tu a tam se možná objevil lék na nemoc, jež decimuje lidstvo již od nepaměti. Nikdy však zatím ten zázrak nových technologií civilizace nespatřila, nebo alespoň publikum, které nespadá do kategorie vyvolených. Na veřejnost vyplouvaly zatím jen kusé informace o nadějných plánech. Naopak mnohé, ne-li všechny výzkumy zabývající se touto oblastí byly a jsou nadále zahaleny tajemstvím. Očividně citlivé téma nejen ekonomické, ale i politické. Jaké by byly důsledky takového vynálezu? Zdravotnický systém by ve světě mohl zcela určitě zkolabovat. Vždyť státní příjem ze zdravotního průmyslu každé země dnes tvoří významnou část hrubého domácího produktu. Tisíce nezaměstnaných v onkologických zařízeních – to by byla pouze jedna ztráta z mnohočetného soukolí zdravotnické soustavy. Paradoxní, pomyslíme-li na skutečnost, že by lidstvo mělo v rukou instrument na zmírnění bolesti, a především prodloužení lidského života. Nedozírné následky by to mělo i pro řadu farmaceutických společností. Moc těchto korporací vešla ve známost pod pojmem „farmaceutická mafie.“ Tento příběh se jedné takové společností přímo dotýká.