Jiří Gruša Libros

Gathers photographs of Kafka, his family, and Prague, both in his time and the present day, and includes quotations from his work

Elegías de Duino es la obra más importante de Rilke. Suma poética articulada y completa, constituye su itinerario poético concluido, la aventura de la interiorización de la realidad entera. Rilke explora las limitaciones y la insuficiencia de la condición humana, la fractura de la conciencia, la soledad, la perfección de los ángeles, la vida y la muerte, el amor y los amantes, y la labor del poeta. Los Sonetos a Orfeo son una especie de apéndice de las Elegías. Con la misma temática y centrados en la figura de Orfeo, hacen de este mito una espléndida metáfora para plasmar el ideario de las Elegías.

Překlad dvou básnických sbírek, které Jiří Gruša napsal již německy. Svou poetikou navazují na jeho básně české, nová je snaha vyjadřovat se co nejstručněji, shrnout existenciální náboj básně do minimálního prostoru.

Soubor lyrických básní převážně meditativního zaměření.

Cette deuxième édition retrace l'histoire de l'Europe, de l'arrivée des premiers hommes sur le continent jusqu'à la fin de l'année 1996. Premier livre d'histoire à être le fruit du travail conjoint de 14 historiens européens, chacun de nationalité différente, il propose un panorama d'ensemble au-dessus des idéologies nationalistes. En s'interrogeant sur l'identité européenne, il apporte des réponses. Pas toutes. Car l'histoire est aussi un débat. Il suscitera chez chacun, les jeunes en particulier, de nouvelles questions : l'Europe nous invite à réfléchir autant sur son avenir que sur son passé. Ce livre a été édité simultanément dans les différentes langues européennes afin d'être le point de départ de réflexions, d'échanges et de dialogues.

Svazek představí Grušovo literárně-esejistické a vědecké dílo před Sametovou revolucí v roce 1989 – a před autorovou diplomatickou a krátkodobě též politickou kariérou – která dále výrazně formovala ráz jeho textů. Eseje a studie o literatuře a kultuře s příspěvky z Plamenu, Literárních novin a Literárních listů, Tváře, Sešitů pro mladou literaturu a Zítřka a několika sborníků (Slyšet se navzájem, 1966) z šedesátých let; dále ze samizdatových sborníků (jako Hlasy nad rukopisem Českého snáře, 1981) a exilových časopisů a sborníků z let sedmdesátých a osmdesátých Svědectví, Rozmluvy, Listy, Právo lidu, 150000 slov, Acta, Most, sborníky Hodina naděje ? 1978, Generace 35?45 ? 1986; z německých časopisů osmdesátých let (Die Welt, Die neue Gesellschaft. Frankfurter Hefte ad.) a s několika studiemi z osmdesátých let publikovanými buď po r. 1989 v Německu (v Zur tschechischen Literatur 1945?1985, 1990) anebo v Československu (Cenzura a literární život mimo masmédia, 1992). Mimořádná osobnost Jiřího Gruši (1938–2011), jednoho z nejvýznamnějších českých Evropanů a literátů 20. století, se teprve po jeho předčasném odchodu začíná jevit v celé své velikosti a šíři.

Svazek obsahuje eseje, studie, vybrané projevy a další texty Jiřího Gruši o literatuře a kultuře, které vznikly po roce 1989, včetně těch publikovaných v Československu a v zahraničí, a také těch, které se nacházejí v autorově pozůstalosti. Kromě souboru Česko - návod k použití zde najdeme další Grušovy texty z let 1990-2011, včetně drážďanských přednášek o poetice a reflexí na témata jako vztah autora a moci, nadnárodní kultura českých zemí a střední Evropy a zkušenost s totalitarismem. Publikace z posledních let obsahuje vzpomínky a portréty, včetně projevů Jiřího Gruši jako prezidenta Mezinárodního PEN klubu v letech 2003–2009. Gruša není komentátorem, který by relativizoval 20. století; byl hluboce spojen s českým osudem. Jeho fejetony a eseje dokládají analýzy česko-německých kulturních souvislostí a poznámky o českém literárním dění. Díky tomu, že Gruša nahlížel na českou kulturu a dějiny jako účastník, ale s kritickou distancí, jeho esejistické texty nabízejí užitek jak dnešku, tak budoucnosti. Jsou připomínkou výrazné autorské osobnosti a pronikavého pohledu, který dnes v českém veřejném dění často postrádáme. - Pavel Švanda

Rozhovory Po nedávném skonu Jiřího Gruši sestavil Karel Hvížďala knihu, kterou uvozuje takto: Grušova hlídka na Rýnu obsahuje rozhovory, které jsme spolu vedli posledních bezmála třicet let převážně v Bonnu, Vídni a Praze. Jestliže byl pro Jiřího Grušu Edvard Beneš Rakušan, tak on byl stejně jako svatý Vojtěch, Jan Amos Komenský a Milan Kundera, abych jmenoval ty naše nejznámější, Evropan. Když jsme se viděli naposled, 1. října 2011, řekl mi asi toto: Doposud jsme nepochopili, že diplomacie a politika není jenom hájení národních zájmů, ale i šíření common sense. Tedy zdravého rozumu, obecného smyslu, a to není ideologický úkol, ale namáhavá práce při hledání argumentů pro smysluplný dialog. A přijde-li další krize, pánbu s námi: V politice totiž, když jde o zlé věci, potřebuješ dobrozdání a krize těm, co touží po moci za každou cenu, jim ho dodá. Za pár dnů jdu na operaci a On (ukázal k nebi) rozhodne, jestli mne ještě potřebuje a chce, abych něco napsal, nebo jestli nechce, abych se díval na to, jak se nad námi bude zaklapávat vlast-past

Svazek obsahuje novou, kriticky ověřenou edici románů Jiřího Gruši Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele (1975) a Doktor Kokeš – Mistr Panny (1980). V připojeném komentáři a zčásti dosud netištěných materiálech mimoto dokumentuje genezi těchto děl od šedesátých let a jejich recepci.

Almanach české nezávislé literatury 1968–1978 zahrnuje významné autory jako Ludvík Vaculík, Václav Havel, Jan Patočka a další. Každý autor je doplněn fotografií a základními životopisnými údaji na závěr. Kniha je prvním samizdatovým vydáním v edici Petlice. Obsah zahrnuje příspěvky od různých autorů, například Jaroslav Seifert se zaměřuje na krásy světa, zatímco Ludvík Vaculík přináší fejetony jako "Dámy a pánové!" a "Jaro je tady." Petr Kabeš se věnuje tématům smrti a skansenů, Jan Patočka zkoumá českou národní filosofii. Jiří Hájek a Jiří Gruša se zaměřují na Patočku a jeho myšlenky. Dále se objevují příběhy od Ivana Klímy, Pavla Kohouta a dalších, kteří reflektují život a kulturu té doby. Eva Kantůrková píše o Ladislavu Fuksovi, zatímco Václav Havel se dotýká procesu. Kniha obsahuje také příspěvky od Věry Jirousové, Pavla Zajíčka a dalších, kteří se zabývají různými aspekty existence a literatury v období normalizace. Tato antologie představuje důležitý pohled na českou literaturu a kulturu v těžkých časech.