Pokusili jsme se ochočit si vesmír poetickými pohádkovými názvy plnými nekomplikovaných kontrastů: žhavý Červený obr, ledový Bílý trpaslík. Konceptuální cyklus Terezy Bínové přináší bezprostřednost, hravost a hloubku básnické výpovědi.
Mezera je prázdné místo je manifestem lehkosti a pozoruhodné literární střídmosti, i přes to však ctí zásady stanoveného konceptu. Repetitivnost v jejím případě není účelová, zkoumá různé varianty pohledů na čas a dává tím čtenáři dokonalou iluzi relativnosti. Sundejme si hodinky a nahlédněme do této výjimečně citlivé a čtivé sbírky.
Pátrání po člověku, co dávno odešel a nikdo prý o něm nic nevěděl. Autorka zaznamenala vzpomínky na svého dědečka, kterého sama nepoznala a doprovodila je dvaadvaceti vlastními linoryty.
Autor těchto řádek s trapností, která je vlastní zcela pozitivní kritice, vyjadřuje naději, že autorka Souborné zkoušky bude rozšiřovat médium literatury s takovou přesvědčivostí, jakou předvedla nyní. Kritikovy problémy a pocity jsou ale druhořadé. Důležitější je, že se v české literatuře objevil tak suverénní debut, jako už dlouho ne. Kdo do knížky vstoupí, nad ním sklapne past. Ondřej Buddeus, Psí víno č. 73, říjen 2015