Věra Macháčková Riegerová Libros

«Dieses Buch will keineswegs eine systematische Geschichte sämtlicher seelischen Heilmethoden sein. Mir ist es nur gegeben, Ideen in Gestalten darzustellen. Wie ein Gedanke in einem Menschen Wachstum gewinnt und dann über diesen Menschen hinaus in die Welt, dieses geistig-seelische Geschehnis scheint mir immer eine Idee sinnlicher zu veranschaulichen als jedes historisch-kritische Referieren. Darum habe ich mich begnügt, nur drei Menschen zu wählen, die, jeder auf anderem und sogar gegensätzlichem Wege, das gleiche Prinzip der Heilung durch den Geist an Hunderttausenden verwirklichten: Mesmer durch suggestive Verstärkung des Gesundheitswillens, Mary Baker-Eddy durch die chloroformierende Ekstatik der Glaubenskraft, Freud durch Selbsterkennung und damit Selbstbeseitigung der unbewußt lastenden Seelenkonflikte.» Stefan Zweig

Tři osobité životopisy Franze Adolfa Mesmera, Mary Bakerové-Eddyové a Sigmunda Freuda z pera předního rakouského autora líčí rozličné způsoby, jak tito lidé -- dva lékaři a jedna hysterka -- uskutečňovali "léčení duchem". Esej zachycuje problémy kolem zrodu psychologických léčebných metod. Stefana Zweiga v dějinách lidské kultury zajímaly zejména ony tvůrčí okamžiky, klíčové momenty, které přinesly nové poznatky a měnily dosavadní obraz světa. Přitom pochopitelně nebyl ani mesmeristou, ani křesťanským scientistou, ba ani psychoanalýzu svého krajana Freuda nepovažoval za definitivní všelék. Věren názoru, že každý nový objev, každá nová idea ovlivňuje - ať v kladném, či záporném smyslu - lidské poznání či sebepoznání, svým mistrným, klasickým způsobem podání oživil a ztvárnil myšlenky protagonistů této knihy, které tak či onak zasáhly do vývoje lidstva a jejichž poselství je dodnes velice živé a znepokojivé.

Stefan Zweig se refirió al gran humanista Erasmo de Rotterdam como el primer "europeo consciente de serlo". Para él, Erasmo era el "maestro venerado", al que se sentía unido no solamente en lo espiritual sino sobre todo en el rechazo de toda clase de violencia.

In 1786, when he was already the acknowledged leader of the Sturm und Drang literary movement, Goethe set out on a journey to Italy to fulfil a personal and artistic quest and to find relief from his responsibilities and the agonies of unrequited love. As he travelled to Venice, Rome, Naples and Sicily he wrote many letters, which he later used as the basis for the Italian Journey. A journal full of fascinating observations on art and history, and the plants, landscape and the character of the local people he encountered, this is also a moving account of the psychological crisis from which Goethe emerged newly inspired to write the great works of his mature years.

Reportáž o osudech černého lidu v Americe od poč. 17. stol. až po naše dny, vyprávění vystavěné na příbězích a osudech jednotlivců. Pokud jde o líčení prvních let pobytu černého obyvatelstva v Americe, je líčení založeno na základě deníků, životopisů a j. pramenů, pokud jde o novější dobu, na podkladě vyprávění býv. černých otroků atp. - Na ideolog. nedostatky knihy upozorňuje v čes. doslovu V. Macháčková: "Je to faktografie, jejíž autor, pokrokový bojovník za práva černochů, volá po sociální spravedlnosti pro své černé bratry a sestry ve Spojených státech amerických, aniž si uvědomuje základní skutečnost, že americký imperialismus není schopen uskutečnit jeho požadavky - opravdové osvobození a zrovnoprávnění černých s bílými. To může nastat teprve po zničení kapitalismu v USA, teprve s příchodem socialismu, s odstraněním vykořisťování jak bílého, tak černého proletariátu . . . To, že autor nedošel v řešení hlavního problému až sem, umožnilo ovšem, aby tato knížka v USA - této "zemi neomezených svobod" vůbec mohla vyjít; my se tedy musíme spokojit bohatým materiálem, sneseným v této knize a doplnit jej sami výkladem, který by byl uvnitř hranic USA, neamerickou činností."