Další sešitek třebíčského středoškolského pedagoga, který se opět vrací do svého oblíbeného hájemství, jímž nepochybně zůstává poezie nonsensu. I v této sbírce platí to, co je pro tvorbu Miroslava Koupila charakteristické. Je to "jeho nonsensová poezie překypující jazykovou nespoutaností, tvořivostí, hravostí a jedinečnou originalitou", jak výstižně podotýkají některé třebíčské webové stránky. Nezbývá nic jiného než s tímto tvrzením souhlasit.
Třebíčský středoškolský pedagog se představuje další "sešitkovou" sbírkou, které je věnována autorovu oblíbenému žánru, jímž nepochybně je poezie nonsensu. Ve více než sedmdesáti nonsensových čtyřverších, obsažených v tomto útlém sešitku kapesního formátu, rozvíjí Miroslav Koupil svou teorii "vratné poezie", jejíž podstatou je zjištění, že text, jenž je čtený z obou stran, zepředu i pozpátku, přináší řadu neotřelých kombinací. Návod k tvorbě tohoto typu literárního útvaru je konečně uveden v úvodním mottu celé sbírky: "Do sklenky vratné poezie nalijte nonsens. Promíchejte a budete mít Tydlitádům".
Miroslav Koupil má rád slovní hříčky, což dokazuje i v této sbírce. Probírá se různými jazykovými variacemi, identifikuje se s poezií nonsensu a bohatě využívá nepřebernou zásobu svých myšlenkových představ. Z tohoto tvůrčího kadlubu vznikla i tato "groteskavárna", v níž autor místo kávy nabízí nápoje poněkud odlišné vůně a chuti: jsou tu třeba epitafy, v nichž dovedně balancuje se svým jménem, pozve vás na neobvyklou grilovačku nebo vás seznámí se slečnou Sladkou v podobě kostky cukru. Vynalézavá poezie zaujme nejen svými gramatickými obraty, ale i absurdními situacemi, které i přes svou zdánlivou nelogičnost dokreslují mnohdy ztřeštěné, ale v zásadě pravdivé souvislosti a okolnosti lidského bytí.