Jiří Šubrt Orden de los libros

Kniha přináší komplexní pohled na problematiku veřejného mínění. Pojednává o něm jako o mnohovrstevnatém jevu, jehož percepce se neustále proměňuje. To ilustrují příklady z dávné i nedávné historie, které autorský kolektiv uvádí společně s úvahami od řady významných myslitelů, aby ukázal, že je důležité nevnímat veřejné mínění pouze jako čísla produkovaná dotazníkovými průzkumy. V prvé řadě to je totiž významný politický aktér, který hraje důležitou roli v politickém procesu. Jako takový se vyskytuje v různých společnostech a politických systémech, kde plní různé funkce a získává odlišné významy, podle toho, co si o něm myslí odborná veřejnost, ostatní političtí aktéři a samotná veřejnost.Kniha je určena těm, kteří mají zájem dobře porozumět politickému procesu i místu a možnostem veřejného mínění v něm. Její součástí jsou relativně samostatné bloky, jež se tematicky prolínají, doplňují a jako celek přinášejí plastický pohled na problematiku veřejného mínění v kontextu moderních demokratických společností.Představení samotného jevu se věnují úvodní části knihy, které pojednávají o původu, podobách, pojetích a funkcích veřejného mínění na základě historických reálií a dobových reflexí jejich povahy. Společně s tím jsou nastíněny možné směry dalšího vývoje veřejného mínění související zejména s proměnami komunikace a online prostředí. V podobné logice je poté zpracována druhá část knihy, v níž se autoři zabývají zkoumáním veřejného mínění, jeho historií, metodami a postupy empirického výzkumu. Při tom názorně představují těsné provázání teoretických reflexí, empirického zkoumání a reálných společenských úloh veřejného mínění.

This textbook considers understanding social processes to be the main task of sociology. From this perspective its authors demonstrate and explain problems which they consider to be crucial for contemporary social science. These are topics of a theoretical and epistemological nature, which are nevertheless closely connected with social development and issues arising from it. The book moves from the more general theoretical questions and dilemmas raised by key social thinkers, such as those connected with the concepts of actor, agency, institutions, structures and systems. It then leads to theoretical reflections on long-term developmental processes associated with the phenomena of power and life in current societies, including globalization, identities, migration, etc. It provides a comprehensive approach to the essential questions of sociology. Lucidly written and including the latest sociological perspectives, this book will find wide appeal among social science students and researchers, and is also for the socially aware general reader

Kniha, která vychází k životnímu jubileu sociologa Jiřího Šubrta, představuje odbornou práci tohoto autora v její mnohotvárné šíři a specifických podobách. Na stránkách publikace dostávají prostor články příležitostné povahy, vzpomínky, recenze, rozsáhlé přehledové stati i krátké texty publikované v různých dobách a souvislostech. Kniha je formálně rozčleněna do třech částí: první obsahuje příspěvky k dějinám sociologie; druhá představuje autora jako osobnost, která se během posledních desetiletí aktivně zapojovala do organizování odborných diskusí na nejrůznějších úrovních; třetí část zahrnuje texty, které reprezentují obor historické sociologie.

Kniha se vrací k otázkám Ralfa Dahrendorfa, který v práci Homo sociologicus poukázal na zjednodušené představy o člověku v sociálních vědách, zejména v sociologii, kde kritizoval koncept „sociální role“. V první kapitole Jakub Mlynář a Miroslav Paulíček sledují proměny myšlení o jedinci v sociologii od jejích počátků, zaměřují se na významné postavy 19. a 20. století a ukazují napětí mezi svobodou a determinovaností. Druhá kapitola Marka Německého se věnuje Talcottovi Parsonsovi, který rozpracoval problematiku aktéra a sociálních rolí. Tomáš Diviák ve třetí kapitole představuje analytickou sociologii jako alternativu k Parsonsovu přístupu. Čtvrtá kapitola Jiřího Šubrta se vrací k pojmu sociální role a zkoumá jeho historický vývoj a teoretické koncepce. I přes posun k problematice aktérství v 70. letech 20. století ukazuje, že návrat k pojmu sociální role může být klíčový pro řešení protikladu mezi individualismem a holismem. Poslední kapitola se zaměřuje na vztah jedince a společnosti s kritickou diskusí o přístupu P. L. Bergera a T. Luckmanna, která inspiruje J. Šubrta k novému pojetí aktéra. Kniha se ptá, zda současná sociologie dokáže adekvátně zachytit lidské jednání a vztah jedince a společnosti, a zkoumá smysl návratu k odborné literatuře.

Jaký obraz člověka nabízejí současné společenské a humanitní vědy? Tato otázka je středobodem zájmu autorského kolektivu, v němž má své zastoupení sociologie, antropologie, filosofie, historiografie, andragogika, psychologie i evoluční biologie. Ač je publikace jako celek svým zaměřením především teoretická, v jednotlivých kapitolách nalezneme množství konkrétních příkladů z reálného světa: od umění a vážení přes čtverylku a hokej až po panenku Barbie či vztah lidí k horám. Kniha ukazuje, že obrazy člověka v různých oborech nejsou zcela nesourodé, ale že naopak umožňují vzájemné obohacení. Nejde o soupeřící „pohledy“ na tentýž předmět zájmu, ale spíše o možnost mezi jednotlivými společenskovědními „hrami“ svobodně volit – s vědomím toho, že každá z nich má nejen své meze a pravidla, ale i svůj vlastní půvab.

Kniha se zaměřuje na základní dilema soudobé sociologické teorie, které spočívá v napětí mezi individualismem a holismem. Individualismus klade důraz na analýzu jednání jednotlivce, zatímco holismus zdůrazňuje potřebu uvažovat o společnosti jako celku. Autor čelí současným snahám překonat tuto antinomii a představuje vlastní pojetí, které vyzdvihuje dualistický charakter základních sociologických konceptů, inspirované Durkheimovým „homo duplex“. Tento přístup se nezaměřuje na převedení dualismu jednání a struktury na jejich dualitu, jak to činí Giddens, ale na perspektivu, v níž jsou klíčové pojmy – aktér, jednání a struktura – chápány jako intrinsicky dualistické. Kniha se ptá, zda je v každém individuu přítomna společnost a jak jedinci ovlivňují makroúroveň celospolečenských struktur. Zkoumá, zda soudobá sociologická teorie dokáže přistupovat k makrosociálním jevům jinak než funkcionalisticky a jaké místo přisuzuje aktérům jako tvůrcům sociální reality. Dále se zabývá tím, proč se sociologie na mikrosociální úrovni zaměřuje pouze na drobné anonymní aktéry a jejich každodenní aktivity.

Během posledních tří desetiletí jsme svědky toho, že se problematika paměti stává jedním z dominantních témat sociálních a humanitních věd. Někteří autoři dokonce v této souvislosti hovoří o novém paradigmatu. Teoretických koncepcí, které se vážou na téma paměti, je dnes relativně mnoho, vzájemně se proplétají a ovlivňují ve svém vývoji. Vzniká tak situace, která není úplně přehledná, ba dokonce připomíná jakýsi koncepční labyrint. Předložená kniha si klade za cíl seznámit českého čtenáře se základními přístupy k dané tematice, a tím cestu oním pomyslným labyrintem zpřehlednit. Zároveň se snaží nastínit některé nové přístupy a možnosti, které se mohou stát podnětem a inspirací pro danou badatelskou oblast.

Tímto šestým svazkem se uzavírá série knižních publikací, které pod označením Soudobá sociologie začaly vycházet v roce 2006. Cílem celého projektu bylo zprostředkovat českému čtenáři informace o základních trendech soudobé světové sociologie. Poslední svazek řady obsahuje kapitoly, které jsou věnovány jednotlivým oblastem a specializacím sociologického bádání, tj. sociologii rodiny, města, venkova, sociální práce, medicíny, životního prostředí, sociální exkluze, práva, kriminologie, výchovy a vzdělávání, médií a masové komunikace, veřejného mínění, volného času, sportu, práce a řízení, politiky, armády, války, etnicity, náboženství a historické sociologii. Jednotlivé kapitoly jsou napsány čelnými odborníky z daných oblastí sociologického bádání.

Pátý svazek Soudobé sociologie je věnován rozmanitým teoretickým přístupům k problematice sociální změny. V protikladu ke všemu, co je statické, znamená sociální změna dynamiku a diskontinuitu. Týká se sociálních struktur, kulturních vzorců, společností, jejich subsystémů, organizací, institucí a skupin. Kniha se zabývá problematikou evoluční teorie, sociokulturní změny, moci, revoluce, formování států, utváření národní identity a demokracie. K dalším tématům patří proměny časovosti, individualizace, modernizace, teorie závislosti, globalizace, sociální hnutí, v neposlední řadě i metodologické otázky analýzy sociální změny.

Kniha otevírá nový pohled na zkoumání vztahu lidí k dějinám a jejich představ o minulosti. Historické vědomí je zde sociologickou perspektivou prezentováno nejen jako látka pro teoretické uvažování, ale především pro empirický výzkum. Klíčovou linií knihy je, že historické vědomí není invariantní entitou, nýbrž má samo historicky proměnlivý charakter a je odrazem obecných společensko-politických poměrů. Autoři ukazují, že součástí historického vědomí jsou i u neodborné veřejnosti určité představy o vazbách mezi minulostí, přítomností a budoucností a také o povaze a průběhu dějinného procesu i sil, které ho ovlivňují; poukazují na to, jak charakter historického vědomí souvisí se zájmy a znalostmi, jimiž lidé ve vztahu k historii disponují, a analyzují rovněž vztah historického vědomí k dějinám vlastního národa a země. Předkládané poznatky byly získány pomocí výzkumných nástrojů sociálních věd, ty byly ovšem aplikovány na z velké části novou a neprobádanou látku. V mnoha rovinách proto tým badatelů nastoluje témata a formuluje otázky, které se při úvahách o historickém vědomí dříve neobjevovaly.