Jaroslav Róna Libros

Publikace vydaná při příležitosti výstavy Jaroslav Róna / 1997-2017 pořádané v Domě U Kamenného zvonu (23. 6. – 29. 10. 2017). Do povědomí širší kulturní veřejnosti vstoupil Jaroslav Róna (*1957) jako spoluzakladatel nejvýznamnějšího uměleckého sdružení generace osmdesátých let, skupiny Tvrdohlavých. Již v jejím rámci se Róna profiloval jako výrazná originální osobnost vymykající se z dobově aktuálních trendů, což přesvědčivě doložila i jeho první velká samostatná výstava, kterou v roce 1997 uspořádala GHMP v Domě U Kamenného zvonu. Dnes – po dvaceti letech – se ve stejném výstavním prostoru k Rónově tvorbě vracíme. Nová výstava, jež časově navazuje na díla z roku 1997, zahrnuje sochařské a malířské práce z posledních dvaceti let.

Vstoupíme-li do imaginárního světa Jaroslava Róny a odhalíme jeho niterné výtvarné sny, pomůže nám to pochopit cíle umělcovy tvorby a dešifrovat široký námětový rejstřík a repertoár motivů jeho díla. Malířovo dílo vědomě reflektuje společenský, kulturní a politický kontext a živě reaguje na klíčové umělecké osobnosti, dobové proudy a tendence nebo současnou výtvarnou scénu. Jeho obrazy je možné vnímat jako kritickou sondu vedoucí k existenciální reflexi smyslu i cílů lidského života a proměn společnosti. Do celého malířského díla se promítá pestrá životní zkušenost, nevyčerpatelná tvůrčí představivost, osobitý výtvarný styl a technická i výrazová virtuozita. Zvláště naléhavé jsou obrazové kompozice, apokalypsy a vize, připomínající potenciální i reálné problémy současného světa, které hrozí vyústit v zánik lidské civilizace.

Reprezentativní monografie českého malíře a sochaře, jednoho ze zakladatelů výtvarné skupiny Tvrdohlaví, dnes pedagoga Akademie výtvarných umění v Praze. Monografie představuje rozsáhlou tvorbu Jaroslava Róny, jedné z osobitých postav současné české výtvarné scény. Těžištěm publikace je více než tři sta padesát reprodukcí a fotografií Rónových obrazů a soch (včetně monumentálních plastik ve veřejném prostoru). Studie z pera Jiřího Oliče sleduje Rónovu cestu k výtvarnému umění a mapuje proměny jeho výtvarného jazyka v posledních třech desetiletích. Doplněno výběrem z vlastních Rónových textů, biochronologií, soupisem výstavních aktivit.

Tuto knížku a desku, které výjimečným způsobem spojují slovo, obraz a zvuk, si vysnili autoři písniček – skladatel a hudebník Jan Lstibůrek a spisovatel a textař Robin Král. Napsali a v klášteře v Domažlicích natočili deset vlastních ukolébavek. K tichému zpěvu pak pozvali své přátele zpěváky Ewu Farnou, Tomáše Kluse a sestry Míšu, Petru a Lucii Páchovy. Potom poprosili malíře Jaroslava Rónu, aby se do hotových ukolébavek zaposlouchal a tiše je namaloval. Ukolébavky jsou určeny jak dětem, tak i dospělým. Všem, kteří rádi čtou, prohlížejí si, poslouchají, usínají a spí.

Známý malíř a sochař Jaroslav Róna, člen skupiny Tvrdohlaví, řadu let doma i na cestách kreslil své "umanuté kresby" plné nepokoje, konkrétního vidění i symbolických významů. Většinu z nich doprovodil vlastním krátkým textem či citátem z literatury. Kresby postupně vytvořily pozoruhodný cyklus, vtahující diváka (čtenáře) do naléhavého, drásavého Rónova vnitřního světa, zrcadlícího znepokojivé stránky světa vnějšího. Kniha shrnuje celý Rónův cyklus kreseb a textů, doprovozena je doslovem Jiřího Oliče.

Knihu žertovných aforismů Jiřího Oliče doprovázejí veselé ilustrace Jaroslava Róny.

Jaroslav Róna není pouze autorem monumentálních soch a velkých pláten, jak jej v posledních letech vnímá veřejnost. Rád se věnuje také kresbě a ilustracím (vzpomeňme na jeho podání povídek E. A. Poea v souboru Démon zvrácenosti nebo autentický pohled do světa Orwellova románu Devatenáct set osmdesát čtyři). Tento konkrétní knižní soubor představuje Rónovy „zápisky z cest“, které vznikají ve chvílích autorovy relaxace a můžeme je označit třeba termínem poloautomatická kresba. Přes jejich zdánlivou nahodilost v nich však Jaroslava Rónu poznáváme zcela bezpečně. Objevují se na nich stejně tak jeho oblíbené motivy, jako jeho specifický smysl pro humor. Rónovy kresby – mnohem subtilnější než ostatní dílo – jsou vhledem do autorova podvědomí, poodkrytím pomyslné pokličky nad tyglíkem jeho mysli. Vzhledem k jejich rozměrům k nim nacházíme cestu snáze než k Rónovým velkým plastikám.

Citadela, poslední a životní dílo Antoina de Saint-Exupéryho, bývá obdivována pro svou hlubokou moudrost, vroucnost duchovního vyznání vpravdě lidského srdce, ale i pro vznešenou nesnadnost svého stylu. Výběr překladatelky a přední znalkyně Exupéryho díla u nás Věry Dvořákové může být tím nejvhodnějším úvodem pro ty čtenáře, kteří se s Citadelou dosud nesetkali, stejně tak jako připomenutím mnoha z nejoblíbenějších míst knihy pro ty, kdo kouzlu Exupéryho díla již podlehli.