Josef Hofer Libros

Sbírka povídek od jihomoravského faráře Josefa Hofera, jenž nám formou méně rozsáhlých povídek přibližuje místy až biblický lid z moravských Kopanic. Soubor povídek, vydaný poprvé roku 1923, obsahuje krátké příběhy z nehostinné hornaté krajiny, v nichž kněz Josef Hofer, který zde dlouhodobě působil, vyslovuje úctu a porozumění houževnatému kopanickému lidu a jeho těžkým životním osudům. V povídkách důsledně zaznamenává i místní nářečí, které čtenářům osvětluje přiložený slovníček. Knihu doplňuje i stručný životopis autora a původní ilustrace akademického malíře Františka Hoplíčka.

Tato kniha je poctou příběhu zanikajícího fenoménu výjimečných kopaničářských žen a také muži, který byl část svého života katolickým farářem. V textech o žítkovských bohyních, které byly publikovány v posledních letech a v nichž mezi nacisty, estébáky a opilci pobíhají v transu lesbické ženy, se z něj stala takřka smyšlená postava. Ve skutečnosti jsou spisy Josefa Hofera, vydané roku 1913, v nichž popisuje „velezajímavé skutečné případy, jak vychytralé venkovanky bohyňují čili čarují“ nesmírně cenným svědectvím. Bez jeho postřehů, tvořících historickou bázi této knihy, by bezpochyby nevznikly ani publikace dnešních autorů, které ke kraji přilákaly zaslouženou pozornost. Moravské Kopanice tvoří několik malebných údolí a dramaticky se tvářících kopců. Jak ukazuje příklad bohyň - šeptuch, přijmout odpovědnost a být vědmou, lidovým léčitelem a venkovským šamanem, znamená vložit na svá bedra celoživotní úděl a obětovat se pro druhé. Proto dnes žítkovské bohyně, nositelky lidové magie, přebývající v mystického prostoru moravského pohraničí, nemají následovnice. Tato publikace, která přibližuje žítkovský mýtus ve všech jeho aspektech, vysvětluje proč.

Druhý díl knihy, v níž bývalý římsko-katolický kněz na mnoha příkladech rozvádí své výhrady vůči Římsko-katolické církvi. Jde o zásadní přehodnocení autorových původních postojů z dob, kdy sepsal apologetické knihy "Prospěje neb uškodí, odstraníme-li náboženství vůbec a náboženství katolické zvláště?" (1906) nebo "Volná myšlenka, čili, Je-li člověk zvířetem" (1909), v nichž polemizuje se svou interpretací postojů T. G. Masaryka a dalších.

Bývalý římsko-katolický farář vypráví, co všechno zažil během svého působení v prvorepublikové církvi a svými vzpomínkami ji nemile svléká do oněch pověstných nedbalek.

Le loup de Kiki Smith tient un gant rouge entre les dents ; Pierre Alechinsky repense les images du penseur qu'Asger Jorn avait collectées ; Paul Roussopoulos, mathématicien et physicien, dessine ses peintures à l'aide d'un clou ; des gens anonymes se reconnaissent dans des portraits imaginaires et troublants peints par Kamagurka... La peinture se mêle au dessin qui se mêle et se heurte à la sculpture ou à l'installation, dans un jeu de hasard et de rigueur, de gravité et d'humour. Paul Nizon, Delfeil de Ton, Rainer Michael Mason, Roger Knobelspiess, Caroline Lamarche, Hector Obalk, chacun dans son art, participent à ce joyeux éclectisme où se devine un ordre secret. Plus que le talent et la virtuosité, ce Cahier propose un vaste état des lieux de la surprise.