Petr Kouba Libros

Focusing on the intersection of Heidegger's philosophy and psychiatry, this book critically examines mental disorder through an existential lens. It revises Heidegger's thought in light of psychopathological phenomena, revealing both strengths and weaknesses. The author explores Heidegger's influence on Swiss phenomenological psychiatry and contrasts his ideas with those of Foucault, Deleuze, and Guattari. This interdisciplinary work aims to deepen the understanding of human existence and mental illness, making it essential for scholars in philosophy and the philosophy of psychiatry.

The reports collected in this volume are not simply about Franz Kafka and his work. As the title suggests, the Kafkian universe is examined here with respect to the problem of minority, which can be treated in many ways, but what is decisive here is the notion of minority developed by Gilles Deleuze and Felix Guattari in A Thousand Plateaus, in which the difference between Majority and Minority is not simply quantitative, for various minorities can be more numerous than representatives of majority. The Majority appears rather as a certain model of life which is constant, standard and to which everyone should conform, whereas minorities involve various deviations from the majoritarian way of life. From the majoritarian point of view, minorities can be objectified and determined by the degree of their divergence from the dominant model of life. In themselves, however, they are not static entities with more or less negative values, but dynamic processes of escape from the majoritarian model of life: processes that are both positive and creative, as they bring mutations and variations into the standardized way of life. Minority, insofar as it remains minority, is therefore a becoming; it is a becoming-minoritarian, which uncontrollably passes beyond the established limits of social life. CONTRIBUTORS Gregg Lambert, Catarina Pombo Nabais, Petr Kouba, Miroslav Petricek, Ronald Bogue, Nick Nesbitt.

Monografie Fenomén duševní poruchy je věnována zkoumání psychopatologické problematiky z hlediska filosofie bytí, na jejímž základě Ludwig Binswanger a Medard Boss postavili tzv. psychiatrickou daseinsanalýzu. Otázka duševní poruchy je přitom tematizována zejména v souvislosti s konečností lidského bytí, v níž jsou hledány ontologické podmínky šílenství jako takového. V rámci odkrývání těchto ontologických podmínek je filosofie bytí rovněž konfrontována s myšlenkovými koncepcemi, které se zřetelem k otázce šílenství vypracovali Michel Foucault, Gilles Deleuze a Félix Guattari. V tomto smyslu práce přesahuje rámec heideggerovské filosofie a rozvíjí tematické možnosti, které psychiatrická daseinsanalýza opomíjí.

Jednotlivé příspěvky zkoumají především dílo Franze Kafky, ale i Kleista, Flauberta, Sacher-Masocha nebo Prousta v rámci hranic vytčených filosofickými koncepcemi francouzských myslitelů Deleuze a Guattariho. Jejich společné práce jsou totiž neoddělitelně spjaty právě s reflexí Kafkových textů, ať již jde o téma menšinové literatury v knize Kafka – Za menšinovou literaturu nebo o problém menšiny, zkoumaný ve významném díle Tisíc plošin.

Das Buch widmet sich einer Erforschung psychopathologischer Probleme vom Standpunkt einer Philosophie des Seins, die Ludwig Binswanger und Medard Boss als Grundlage für die Ausgestaltung der sogenannten psychiatrischen Daseinsanalyse herangezogen haben. Die Problematik geistiger Störungen wird hier insbesondere im Zusammenhang mit der Endlichkeit des menschlichen Daseins, in der die ontologischen Bedingungen von Wahnsinn verortet werden, zum Thema gemacht. Im Rahmen der Aufdeckung solcher ontologischen Bedingungen wird die Philosophie des Seins auch mit Konzeptionen konfrontiert, die mit Blick auf Formen des Wahnsinns von Michel Foucault, Gilles Deleuze und Félix Guattari entwickelt wurden. In diesem Sinne geht diese Monographie über die Grenzen der heideggerschen Philosophie hinaus und erschließt thematische Möglichkeiten, welche von der psychiatrischen Daseinsanalyse nicht beachtet werden.

Již z letmého pohledu na dějiny lékařství je zřejmé, že jde o velmi různorodou a mnohoznačnou tradici. Lze hovořit o medicíně ve smyslu vědění nebo vědy, ve smyslu péče o trpící a nemocné, o medicíně jako instituci, o medicíně jako profesi. Medicína svým bezprostředním vztahem k životu a smrti, zdraví, nemoci a utrpení však zároveň představuje i jedinečný pohled do kulturních dějin evropského myšlení. Proměňující se obraz člověka, jak byl nahlížen v jednotlivých obdobích, se zřetelně odráží právě v medicíně: provázanost života a smrti, vědomí vlastní zranitelnosti a konečnosti i tušení něčeho, co tuto konečnost přesahuje, provází lékařskou tradici ve všech jejích podobách. Úkolem této knihy je zachytit a vystihnout právě onu rozmanitost a mnohoznačnost.