Publikace je učebnicí sociologie aplikované v oblasti zdravotnictví a sociálních služeb. Je určena všem, kdo pracují v pomáhajících profesích a pomáhajícím prostředí, pro hlubší pochopení sociálních a kulturních stránek moderních systémů zdravotních a sociálních služeb a moderní medicíny, porozumění společenským determinantám sociálních problémů, otázek zdraví, nemoci a sociálních rozdílů v nemocnosti.
Publikace je souborem příspěvků autorů reprezentujících různé obory a podílejících se na výuce v programu Sociální a pastorační práce na ETF UK. Vedle témat zpracovaných sociálními pracovníky se zde objevují příspěvky socioložek, psycholožek, teologů a lékaře. Tato rozmanitost ukazuje šíři interdisciplinárních perspektiv, které je možné a někdy nutné brát v úvahu. Ukazuje antropologické, psychologické a environmentální souvislosti lidské existence, poskytuje vhled do zdravotně-sociálních témat i do problematiky kvalitativního výzkumu a upomíná na funkci umění ve vzdělávání. Texty pedagogů ETF doplňují příspěvky a básnická tvorba studentek.
Komu patří starost o zdraví? Je naše zdraví spíše věcí lékařskou, nebo společenskou a politickou? Přináší více lékařské péče a kontroly lepší zdraví? Publikace Zdraví kultura společnost se zabývá fenomény zdraví, nemoci a zdravotní péče v sociologických, historických i kulturních souvislostech. Ukazuje na vztah mezi zdravím, autonomií jedince a mocenskými vztahy ve společnosti. Ať jsou příčiny našeho onemocnění jakékoli, nemocní jsme vždy jako sociální osobnosti nemoc narušuje naše sociální interakce a mění naši sociální pozici. Činí z nás toho, kdo hledá a potřebuje pomoc. V moderní společnosti se institucí této pomoci stala medicína. Západní civilizaci neohrožuje nedostatek zdravotní péče, ale její nadbytek nebo nerovnoměrnost. Naše životy jsou všestranně medicinalizované. Zdravotnický systém se sice v prvé řadě opírá o etické principy, ale je ovlivňován ekonomickými, politickými a stavovskými zájmy. Medicína je na křižovatce, stejně jako mnohé další instituce naší civilizace
Monografie Alternativní medicína v České republice popisuje sociologické souvislosti fenoménu alternativní medicíny a blíže se věnuje homeopatii, čínské medicíně a léčitelství v českém prostředí. Studie si klade otázky po motivaci pacientů, kteří se i v současné době technologických zázraků zajímají o způsoby léčení, které se opírají o starodávnou tradici nebo vycházejí ze zcela odlišných principů, ale také lékařů, kteří se v homeopatii nebo čínské medicíně stále vzdělávají. V západní civilizaci je přístup k vysoce odborné a na vědeckých poznatcích postavené zdravotní péči součástí moderního životního stylu a oporou sociálního státu. Monopolizaci vědecké biomedicíny jako jediné správné medicíny až dosud vnímáme jako samozřejmou. Etické, ekonomické i ekologické důvody jsou dnes naléhavé natolik, abychom si kladli otázky a otevřeli se novým možnostem, kriticky je nahlíželi a případně využili v konceptu spravedlivé, vstřícné, na pacienta orientované a trvale udržitelné medicíny. Studie se ve svých závěrech opírá o bohatá výzkumná data.
Kniha se zabývá sociologickým rozborem lékařské profese a zkoumá sociální roli lékaře/lékařky z pohledu kulturních proměn. Zabývá se mj. otázkou, jaké důsledky má pro lékařskou profesi přeměna moderní společnosti ve společnost pozdně moderní či postmoderní. Teoretická část vychází ze známých sociologických koncepcí (Parsons, Freidson, Illich), empirická část se věnuje identifikaci mladých lékařů s rolí, "ženským" aspektům lékařské profese a proměnám české lékařské kultury v posledních desetiletích.
