Bohumil Jiroušek Libros

Monografie se věnuje životním osudům a vědeckému dílu historika J.Macka (1922-1991). J.Macek byl významným znalcem věku Jagellonců. Biografie vykládá souvislosti mezi Mackovým vědeckým působením a jeho politickými aktivitami

Monografie Bohumila Jirouška se věnuje významnému českému historikovi z první poloviny 20. století – Karlu Stloukalovi (1887-1957). Dnes se většinou jeho jméno vybaví především historikům, kteří se zabývají česko-vatikánskými vztahy v minulosti, papežskou politikou 16. a 17. století, případně pomocnými vědami historickými. Asi je to méně, než by si přál sám Karel Stloukal, na druhou stranu je dodnes připomínán a citován v zahraničních textech k papežským nunciaturám, ve výkladech papežské politiky přelomu 16. a 17. století – tedy mnohem více, než po téměř šedesáti letech od smrti a po zhruba osmdesáti letech od vzniku jeho základních textů lze reálně očekávat. Jeho plány a realita se potkávaly jen někdy, leccos zhatily proměny velké politiky, s níž se střetával mnohem více než jiní. Jen málo historiků prožilo celou první světovou válku v armádě, jeho pozdější politické angažmá, jeho oddanost první Československé republice, to vše bralo čas a sílu. Karel Stloukal sledoval tep doby, někdy ho ovlivňoval, usiloval o jeho změny, jindy měl tendenci změnám spíše bránit – také proto se často angažoval jako novinář, proto měl blízko ke svobodným zednářům. Jeho edice k česko-vatikánským vztahům či k riegrovské problematice prověřil čas a patří k základnímu fondu české historiografie.

Historik Josef Klik (1896–1965) patří k osobnostem naší historiografie, o nichž toho není mnoho známo, které jsou ve „stínu“ těch slavnějších, v jeho případě zejména Josefa Pekaře, ale i Josefa Šusty či třeba Jaroslava Werstadta. Na druhé straně však patří k lidem, kteří jsou často zmiňováni v různých souvislostech, od organizování sjezdů historiků až po redakční práce v Českém časopise historickém. Josef Klik představuje pro celé 20. století příklad kontinuity historického bádání, neboť metody a postupy historikovy práce z přelomu devatenáctého a dvacátého století přenášel až do druhé poloviny dvacátého století. Vzhledem ke značné ideologizaci českého dějepisectví po komunistickém převratu v roce 1948 je snaha o tuto kontinuitu, na níž mohlo současné dějepisectví oproštěné od ideologických schémat snáze navazovat, jeho nepochybnou zásluhou.

Texty obsažené v této knize vznikly z podnětu Filozofických fakult Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Západočeské univerzity v Plzni v rámci připomínání stoletého výročí vzniku Československa. Nezaměřují se však pouze na zrod nové republiky, nýbrž z odstupu 21. století sledují řadu faset prvního dvacetiletí Československa, především z pohledu každodenního života, kulturní politiky či školství, a otevírají rovněž otázku národnostních poměrů ve střední Evropě. Prolnutí českých a slovenských pohledů na danou problematiku ukazuje kaleidoskop dobových problémů a zájmů tehdejších aktérů, drobné taktiky i velké strategie lidí ve střetu s realitou konce první světové války a následujících let.

Česká moderní historiografie doposud věnovala Josefu Kalouskovi spíše okrajovou pozornost, monografie Bohumila Jirouška tento dluh splácí. Přistupuje k němu ze široké historické perspektivy, ukazuje ho ve vztazích s jeho kolegy a zabývá se otázkou slučitelnosti kariéry vědce a univerzitního učitele s veřejnou činností mimo vědecké prostředí.