Miloš Vodička Orden de los libros

Editorka Marie Mlejnková-Rosůlková zařadila do této antologie třiadvacet autorů, jejichž jména představují časové rozpětí od středověku až do současnosti. V úvodu je například představen český šlechtic Smil Flaška z Pardubic, poté následují téměř zapomenutí autoři devatenáctého století, jež jsou vzápětí vystřídáni tvůrci, kteří se později již výrazným způsobem zapsali do kontextu moderní české literatury. Je to třeba Jan Kameník, Vladimír Vokolek, Jiří Pištora, Jiří Gruša, Miloš Vodička či Petr Kabeš. Tuto plejádu osobností pak doplňují další současní autoři, kteří se již prezentovali samostatnými sbírkami: mezi ně patří Slavomír Kudláček, Pavel Rajchman a Lukáš Vavrečka. V závěru jsou také uvedeni mladí talentovaní básníci, kteří teprve stojí na samotném počátku své kariéry.

Dva básnické cykly. K novému Blues pro tahací harmoniku je připojena Čarodějnice z Blois (1969). Koncízní osvětí prvních Vodičkových básnických cyklů přehlušila zdánlivě banální, téměř turistická cesta do Francie v roce 1966. Tehdy navštívil básník také město Blois, proslulé mimo jiné procesy s čarodějnicemi. Dvacetiosmidílnému cyklu Čarodějnice z Blois předcházejí čtyři prology, uvádějící do tajemných prostorů všepohlcující i pohádkově temné a adorované ženy. Obraznost a konkrétnost naznačují již vstupní verše z prvého Prologu. Pak následuje osmadvacet lyrických fresek, portrétů či arcimboldovských metamorfóz čarodějnice, které mohou připomínat stejně tak scenérie renesančních budoárů s tajemnými ženskými zjevy jako martyrologické výjevy z časů barokní inkvizice. Básník čarodějnici oprošťuje od dějinných souvislostí a kreslí ji jako mnohovrstevnatý ženský idol, lavírující mezi stvořením a apokalypsou, mezi láskou a prokletím, mezi pravdou a hrou. Čarodějnicí z Blois začala Vodičkova příznačná básnická cesta, kterou v následujících letech rozšiřoval a obohacoval o další fasety, aniž ji kdy opustil. Cyklus Kejklíři je opět rozklenutý mezi přírodním lyrismem a ohlasově pojednávaným neoromantismem, syceným křesťanskými prvky a emblémy, ale i častými návraty k antice, jež se stanou záhy další konstantou jeho poezie.

Ročenka TAHY prezentuje literární tvorbu, dokumenty a odborné statě týkající se východních Čech, ale zaměřuje se také na obecnější otázky celonárodní a světové. Kromě tří základních tematických bloků – beletristického, dokumentárního a odborného – obsahuje rovněž Zápisník, informující o aktuálních kulturních událostech doma a ve světě, a Recenzní přílohu, přinášející hodnocení domácích i zahraničních literárních děl nebo odborných publikací. Druhá edice ročenky se zaměřuje tematicky na duchovní aspekty současného kulturního života v Čechách i v zahraničí. Všechny příspěvky osvětlují spiritualitu v různých souvislostech, které vyvstávají v rámci mnohých žánrů literatury, historiografie a publicistiky.

Beletristicky pojaté vzpomínky českého básníka starší generace. Autor (roč. 1938) nemohl jako syn politického vězně studovat na vysoké škole humanitního směru. Vystudoval tedy chemii a celý život pracoval jako technik v pardubické hygienické stanici. Vydal řadu básnických sbírek, osobně nebyl režimem nijak dál perzekvován, mezi jeho přátele však patřilo mnoho představitelů neoficiální kultury, jako např. Bohuslav Reynek nebo Bedřich Fučík. Vzpomíná na svůj život osobitým básnickým jazykem, bez sentimentu, natož sebelítosti, a na konci připojuje vysvětlivky alespoň části přečetných literárních odkazů a narážek, kterými své memoáry prokládá. (Mimochodem - Wilsonova mlžná komora je zařízení, ve kterém lze sledovat dráhy mikročástic v prostředí nasyceném parami, většinou lihovými. Vzhledem k autorovu vzdělání můžeme takovýto název pamětí chápat jako jakýsi "odborný vtip" - snad že sleduje svůj život skrze alkoholické výpary..?)

Nová sbírka básnického solitéra Miloše Vodičky, navzdory krajním životním zkušenostem plná dychtivých tázání a existenciálních křižovatek.

Básnická kniha Trialog, která obsahuje skladby Šeříkové rekviem, Blízké souručenství a Pláče, představuje ve Vodičkově poetice výrazný předěl. Inspirován (či spíše drcen) hlubokým prožitkem smrti své matky, radikálně se odklonil od akordů předchozích básní a napsal verše, které zrcadlí ničím nepřiklášlenou lidskou existenci v její nejzákladnější rovině.

Poezie Miloše Vodičky patří k nezpochybnitelným hodnotám české literatury. Jeho nová sbírka se částečné vymyká z jeho dosavadní tvorby a je v jistém smyslu sbírkou bilanční. Kromé krátkých a sevřených básní zde najdeme i dvě básnické skladby Adam a Eva a Svatba v Káni Galilejské. Vodička se v nich snaží poměřovat svůj život s „věčnými" mýty a současně vztáhnout a aktualizovat jejich příběh svým vezdejším bytováním.

Kniha zahrnuje první dvě autorovy sbírky z poloviny šedesátých let a všechny jeho delší a kompozičně rozložité skladby. Vodička je básníkem hluboké imaginace, v jehož vizích ožívá jakási smrtelná tíže osudových dramat. K tomuto účelu autor často rozehrává až romantický repertoár. Jeho hlavními zbraněmi však zůstává básnické vidění světa a poetická konvence.