Karel Konrád Libros

Tento tematický svazek je věnován specifickému jevu v české literatuře 20. let 20. století – poetistické próze; obsahuje díla několika autorů – Vladislav Vančura: Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Rozmarné léto; Karel Konrád: Robinsonáda, Rinaldino, Dinah; Jaroslav Jan Paulík: Arizona. Autoři vytvořili v jednom časovém období díla určitého žánru a zaměření, založená na originálním vidění světa a na stylových postupech, odlišných od tradiční epické dějovosti a iluzivní realističnosti, směřujících k poetickému uchopení skutečnosti.

Lyrická novela Karla Konráda. Ve 20. letech byl Konrád hlavním představitelem poetistické prózy, stavějící na důsledné lyrizaci textu. Té dosahoval uplatňováním asociativní obraznosti, ozvláštňováním nejmenších složek tvárné výstavby (slova, metafory, věty), povyšováním nálady aatmosféry na sjednocujícího činitele prozaického celku a ustavičným subjektivním hodnocením představované skutečnosti.

Budeš - li poslušen mých pokynů a rad, majících někdy i strohou formu přikázání, tu ona dívna, kterou tajně zbožňuješ, stane se tvou milenkou.

Ve své druhé větší poetistické próze zachytil autor dozrávání chlapce, který prožívá studentské příhody na gymnasiu v malém městě, konec první světové války na frontě a poválečná léta za studií na vysoké škole. Kniha (vyšla prvně v roce 1927) je psána vytříbeným stylem a vybroušeným slovesným výrazem. K. Konrád (1899-1971) v ní zachycuje tvář své generace ve chvíli jejího citového a smyslového probuzení.

Román o dětech proletářských rodičů z českého maloměsta v letech 1912-1914. Na každodenních příhodách a hrách několika chlapců a jedné dívky ukazuje autor, jak se v duševním světě dětí obrážely současné světové události (válka slovanských balkánských národů s Tureckem), domácí veřejné poměry (zášť, vzdor a škodlibost českého obyvatelstva k mocnářství, zpronevěry v měšťáckých peněžních ústavech, první Kašparovy vzlety aeroplánem), šosácký úpadkový způsob rodinného života (vychovávání dětí surovými výprasky k otrocké kázni), jak si děti počínaly uvědomovat třídní rozdíly (o "postelích s nebesy" mohly jen pohádkově snít), a jak nejstarší z nich již začínaly chápat smysl zápasu dělnické třídy. Styl románu se vyznačuje jazykovým bohatstvím a množstvím osobitých básnických metafor.

V této knize vzpomíná Konrád na své mládí. Vystupují zde skuteční lidé, jejichž příběhy jsou ale smyšlené. Hrdiny jsou studenti, kteří museli zanechat studia a jít na vojnu. Jediné, po čem tito mladí kluci touží je slyšet ,,Rozchod!". Kniha je vlastně o tom, jak válka poznamenává člověka.

Podobizny státníků, spisovatelů, malířů, herců.