Vědomí a jeho teorie je první česká kniha, která mapuje aktuální stav filosofického a vědeckého výzkumu vědomí. Kniha představuje vznik zájmu o vědomí v novověké filosofii a vědě, probírá hlavní filosofické teorie vědomí a ukazuje, co nám k vědomí říká současná neurověda, jež se zaměřuje na hledání neurální báze vědomí.
Posláním filozofů je dle Davida Lewise zpochybňovat banality, i když se nakonec ukáže, že byly víceméně správné. Filozofové nás však přinutí o nich přemýšlet. Autor knihy sleduje napětí mezi realismem a konstruktivismem u Willarda Quinea, Hilaryho Putnama, Donalda Davidsona, Nelsona Goodmana a Richarda Rortyho. Ačkoliv sám zastává pozici realismu, provokují ho argumenty zmíněných autorů k zamyšlení. Závisí existence žiraf na lidech? Stvořil Goodman „nejhorší argument na světě“? Lze svět pozorovat z perspektivy božího oka? Můžeme se vysvléci ze svých pojmů a slov? Je člověk schopen naprosto přesně zmapovat svět, jenž ho obklopuje?
Kniha obsahuje desítku odborných statí, zaměřujících se na témata z oblasti Russellovy filosofie jazyka, logiky a epistemologie. Diskutována jsou především taková klasická témata, jako je teorie deskripcí, Russellovo pojetí vlastních jmen, jeho obhajoba realismu nebo teorie smyslových dat, kterou svého času přejal od G. E. Moora.
Nelson Goodman je výraznou postavou novější americké filosofie, známou v našem prostředí spíše v okruhu odborníků na analytickou estetiku. Šest studií shromážděných v této publikaci ukazuje, že Goodmanův záběr sahá i do logiky, ontologie, epistemologie a filosofie vědy.
Cesty analytické filosofie jazyka
Kniha představuje čtenářům vývoj analytické filosofie jazyka spíše jako střetávání teoretických projektů než jako střídání doktrín. Objasňuje jejich aspirace, nechává zaznít jejich argumenty a uvádí je do vzájemné polemické konfrontace, do níž přispívá vlastní kritickou analýzou. Tematický záběr knihy je pozoruhodný: vyložit se skutečným porozuměním tak různorodou látku, jakou představují Fregeho sémantické distinkce, Griceova intencionální sémantika, Davidsonův program v teorii významu nebo teorie řečových aktů, je v našich podmínkách ojedinělý výkon, za nímž je patrná rozsáhlá badatelská práce i pedagogická zkušenost. Výklad je systematický, ale ne manipulativní; je srozumitelný, ale ne za cenu didaktických zjednodušení, nýbrž zásluhou důkladnosti a explicitnosti autorových formulací. Kniha významně obohatí bázi, na níž se utváří české analytické filosofické myšlení a nalezne mnohostranné uplatnění ve výuce filosofie.
Knihu tvoří sedm původních studií, které mapují různé aspekty Davidsonova filosofického odkazu. K probíraným tématům patří: vztah mentálního a fyzikálního, problematika tzv. externalismu, otázka iracionality či diskuse o povaze metaforického významu. Autory příspěvků jsou J. Peregrin, T. Hříbek, M. Polák, L. Koreň, J. Mácha a T. Marvan.
Zborník článkov pripravených a vydaných v tejto publikácii na počesť jubilea jedného z najznámejších slovenských filozofov, Pavla Cmoreja. Články sa dotýkajú tém, na ktorých tento filozof veľmi produktívne pracoval a stále pracuje, z oblasti analytickej filozofie, filozofie jazyka, filozofickej logiky, sémantiky, analýzy prirodzeného jazyka atď. Autormi sú známi filozofi a logici v spomínaných oblastiach, ako je Peter Pagin, Bjorn Jespersen, Marie Duží, Pavel Materna, Marián Zouhar, Jaroslav Peregrin, Petr Koťátko a ďalší.
Filozofie jazyka a filozofie mysli jsou dva dnes etablované, svým způsobem již klasické obory analytické filozofie. V obou těchto oborech se během dvacátého století objevila celá řada nových pojmů a s nimi spojených teorií. Mnozí současní autoři však ve svých dílech znalost těchto pojmů a s nimi spojených teorií předpokládají, takže se jejich výkladem nezdržují. Kniha (slovník) je určená všem čtenářům, kteří mají zájem o analytickou filozofii, ale postrádají expertní znalosti pojmů a hledají průvodce, který by jim osvětlil opakovaně se objevující pojmy.
El cartesianismo hace mucho tiempo que murió. El pensamiento de Descartes, sin embargo, pervive y pervivirá mientras exista como guía de reflexión la libertad de pensar. Este principio constituye la más deliciosa fábula que el hombre pudo inventar, y eso se lo debe a la humanidad, en buena parte, a Descartes y, especialmente, a las dos obras que el lector tiene entre sus manos. Leer a Descartes es uno de los mejores ejercicios para mantener vivo el más importante impulso de la filosofía moderna: una duda previa absoluta, un escepticismo como punto de partida del genuino saber. Con todo, el principal mérito del que pasa por ser el primer racionalista oficial de la historia de la filosofía, ha consistido en su matizada crítica al pensamiento dogmático. Nada, efectivamente, puede ser aceptado en virtud de una autoridad cualquiera. Este héroe del pensamiento moderno, en palabras de Hegel, ha llevado a la filosofía por caminos apenas percibidos anteriormente, atreviéndose, por decirlos en palabras de Dalembert, a enseñar a las buenas cabezas a sacudirse el yugo de la escolástica, de la opinión, de la autoridad; en una palabra, de los prejuicios y de la barbarie y, con esta rebelión cuyos frutos recogemos hoy, ha hecho a la filosofía más esencial quizá que todos los que ésta debe a los ilustres sucesores de Descartes.
