Povídky jsou velmi citové a všechny vlastně jen v různých polohách zrcadlí jedno společné téma: dětské vnímání zvěsti příchodu Krista a oslav Štědrého dne. Povídky jsou většinou bukolické, do několika z nich však opět zavane autorova zkušenost 50. let v Čechách a problematika pronásledování věřících, nebo naopak návraty vězněných právě v době vánoc. Povídky nezapřou, že jejich autor je evangelický farář.
Josef D. Beneš, který v roce 1970 emigroval do Ženevy a pak do USA, vzpomíná na svá dětská a mladistvá léta v Nymburce, na rodiče a spolužáky, na studia i na první léta v exilu. Proloženo úvahami o církvi, teologii a vůbec o životě v mnoha podobách.
Svůj návrat prožívá hrdina ve vzrušených časech krátce po roce 1989. Vrací se na místa svého mládí, která znovu se sympatiemi i nostalgií "osahává". Setkává se s lidmi, dozvídá se jejich před- i popřevratové osudy, sám je konfrontován se svou odlišností emigranta (a také restituenta). Snaží se vrůst zpět do své vlasti a vybudovat si nové vztahy, což lze jen na základě vyrovnání se s minulostí. Román navazuje na předchozí "Útěky". Mozaika osudů po r. 1989 zobrazená na příběhu muže navracejícího se z emigrace
Vyprávění má silný autobiografický náboj.Mladý muž, absolvent vysoké školy, pracuje v Příbramských dolech a z jedné dovolené se nevrátí. Na svém útěku se dostává do Švýcar a zde začíná jeho pouť, vedená snahou o nalezení nového domova. Jeho život rozhodně není lehký, podaří se mu však zajistit existenci. Prochází láskami i zklamáními, marně se snaží zapustit zde kořeny a cítit se jako doma a nakonec na cestě domů umírá. Autorova prvotina je románem o mladém muži, který se rozhodl emigrovat z vlasti