Rozhovory z let 1966–1968 s L. Novomeským, E. Krumbachovou, M. Kunderou, J. Škvoreckým, L. Vaculíkem, J. Muchou, J. Putíkem, D. Tatarkou, E. Goldstückerem, A. Bednárem, L. Čivrným, J. Skácelem, P. Karvašem, I. Klímou, V. Havlem, doplněné předmluvou J. P. Sartra k francouzskému vyd. (1970) a rozhovory s E. Hostovským (1973) a J. Voskovcem (1981).
Velikán české novinařiny v polistopadových textech Milan Kundera o něm tvrdil, že by byl nejlepším ministrem zahraničí v polistopadové éře. Antonín J. Liehm proslul zejména svou novinářskou činností během šedesátých let u nás a následný exil z něj učinil mimořádnou postavu evropské kultury. Patřil k těm několika silným hlasům, které zvládaly kriticky komentovat českou kulturu, umění, společnost i politiku za každé konstelace. A nepřestal ani po pádu železné opony a návratu Československa k demokracii. Výbor z jeho polistopadových textů ukazuje, že ať už jeho tématy byly nové české filmy, kulturní politika, nebo reflexe novinářské práce, vždy o nich psal s vědomím širšího celku a souvislostí, které společenský a kulturní život propojují s dějinami a perspektivou do budoucna. I proto je Liehmova publicistika i po letech často velmi aktuální a má co říct ke stavu nejen české společnosti a kultury.
das Ringen um die Freiheit der Tschechoslovakei