Gabriel Marcel fue un filósofo y dramaturgo existencialista cristiano francés cuya obra profundiza en las preguntas esenciales de la existencia humana. A través de sus obras de teatro y escritos filosóficos, exploró la relación entre el ser y los seres, la encarnación y la alienación, y el impacto de la vida moderna en el espíritu humano. Su enfoque distintivo se centra en el concepto de pensamiento 'concreto', que busca reconectar la filosofía con la realidad vivida. La escritura de Marcel está marcada por su fe y una búsqueda incesante de sentido en la vida.
The book aims to reach a diverse audience, specifically targeting four distinct groups of readers. It emphasizes the importance of its content and advocates for its widespread readership, suggesting that each group will find valuable insights and relevance within its pages. The author's intent is to engage and provoke thought among these varied classes, highlighting the book's potential impact on their perspectives and understanding.
Studie významného francouzského filozofa zkoumají některé aspekty myšlení a jednání člověka. První studie se věnuje samotné podstatě reflexe a myšlení člověka coby základu filozofického uvažování. Druhý text zkoumá poměr mezi svobodou a náležením druhému ve vztahu. „Nástin fenomenologie bytí v situaci“ analyzuje význam služebné role těla ve vztahu k člověku. Následující dvě práce vymezují podstatu fenomenů, jež vznikly z konkrétní životní situace člověka (víra, věrnost). Šestá úvaha se na základě filozofické tradice pokouší dokázat Boží existenci. Předposlední příspěvek prostřednictvím vzájemné konfrontace odhaluje podstatu pravověrnosti a konformismu. Závěrečná úvaha se zabývá výlučně náboženským tématem: ekumenickým soužitím. Obsahově značně odlišné texty spojuje úsilí o výklad dané problematiky optikou syntézy principů humanismu a ideových kořenů křesťanství.
Kniha přináší dvě závěrečné kapitoly díla Homo viator, v nichž Marcel uvádí Rilkeho poezii do kontextu se svou filosofií poutnictví, kterou pojímá jako směřování z viditelného do neviditelného. Duše se takovýmto „přesídlením“ vrací z „exilu“ do „vlasti“. Pod vlivem „vysušující techniky“ se však smrt stává „brutálním faktem připomínajícím rozpad nějakého zařízení“. Neosókratik Marcel nás vyzývá, abychom znovu vstoupili na nekonečnou cestu k tajemství bytí i smrti.
Výbor z díla přibližuje základní témata myšlenkového systému význačného představitele filozofie existence. Článek „Nástin konkrétní filozofie“ představuje shrnutí jeho filozofického systému, který odmítá abstrakci a zabývá se fenomenologickým výzkumem konkrétních osob v konkrétních situacích. Následující studie nachází podstatu lidské tolerance v úplném pochopení druhé lidské bytosti. „Poznámky k pojmům čin a osoba“ zdůrazňují, že každá osoba se ve smyslu svého poslání musí aktivně angažovat. Čtvrtý text odhaluje podstatu zla, jež má podobu narušení integrity. Závěrečná přednáška popírá smrt, neboť hluboká vzájemnost s druhou bytostí je schopna překonat konec jejího bytí.
Kniha přináší český překlad tří raných programových textů francouzského „novosokratika“ a „filosofa dialogu“ Gabriela Marcela (1889–1937), který pořídila Peluška Bendlová. Jsou to jednak eseje Existence a objektivita (1925) a Postavení ontologického tajemství a jeho konkrétní přiblížení (1933), jež se upínají k Marcelovu Metafyzickému deníku z let 1914–1923, jednak přednáška Můj základní záměr, kterou Marcel proslovil na univerzitě v Gentu v roce 1937. Peluška Bendlová napsala též důkladnou úvodní studii Mezi reflexí a vírou, v níž uvedené tři texty analyzovala v kontextu celého Marcelova filosofického díla. Kromě toho přeložené texty opatřila poměrně rozsáhlými poznámkami pod čarou, které obsahují její komentáře doplněné o český překlad tematicky relevantních výňatků z Marcelových stěžejních děl z let 1951–1973, v nichž francouzský myslitel své někdejší filosofické úvahy revidoval, pozměnil či dále rozvedl. Kniha je posledním plodem více než dvě desítky let trvajícího marcelovského studia Pelušky Bendlové (1931–2019). Je vydána z její literární pozůstalosti.
Veřejnosti je Gabriel Marcel znám především jako čelný představitel francouzského existencialismu. Vedle filozofie se však Marcel věnoval také dramatické tvorbě. Do našich českých podmínek přichází Marcel-dramatik jako zcela nový fenomén. Kniha představuje dvě ukázky z Marcelova velmi rozsáhlého dramatického díla. První hra "Obrazoborec" je hrou o sváru přátelství s láskou, o oběti a soucitu, o působnosti lži, o šalebnosti obrazu, který si tvoříme o sobě i o svých bližních. Snad nejvíce je však hrou o metafyzickém neklidu, o tom, co v lidském životě zůstává nevyslovitelné a neproniknutelné: o tajemství.
Dialogy, v nichž rozmlouvá s filosofem Gabrielem Marcelem myslitel nemenšího významu -Paul Ricoeur. V šesti rozhovorech Ricoeur vybízí a směřuje Marcelovy myšlenky, aniž by do rozhovorů vstupoval coby svébytná myslitelská osobnost, nýbrž účastní se rozhovoru jako ten, komu záleží, aby byl slyšen ten druhý.
Studie P. Bendlové o vztahu Gabriela Marcela k hodnotám je doprovázena překlady tří dosud nepřeložených esejů Hodnota a nesmrtelnost, Člověk jako problém a Nebezpečná situace etických hodnot. Gabriel Marcel, významný představitel francouzské filosofie existence, vedl na tomto poli polemiku hlavně s J.-P. Sartrem a představiteli soudobé francouzské axiologie. Čtenář se tak poprvé podrobně seznamuje s Louisem Lavellem a Rané Le Sennem. Jádrem nadčasového významu celé publikace je Marcelova ostrá kritika neudržitelné situace hodnot v soudobé industriální společnosti, která hodnotu člověka redukuje na jeho výkonnost a bere jej jako svazek funkcí. Po Nietzscheově \"smrti Boha\" se člověk stal sám sobě otázkou bez odpovědi. Marcel nabízí řešení v duchu své \"konkrétní filosofie\" křesťanského novosokratismu.
