Doubravka Olšáková Libros

Publikace se věnuje problematice vědní a vzdělávací politiky KSČ v letech 1945–1960, s přesahy jednak směrem k předválečným intelektuálním zdrojům komunistického diskurzu, ale i k návazným společenským zdrojům reformy roku 1968. Přináší širší pohled na kontury politického vývoje v oblasti vědy, kultury a školské politiky a na vývoj stranické historiografie a činnost Ústavu dějin KSČ v 50. letech v souvislosti s formováním linie závazného výkladu československých dějin a jejích pokrokových tradic. Další část se soustřeďuje na analýzu hlavních vzdělávacích trendů nově založených vysokých škol (Vysoké školy politických a hospodářských věd, resp. Vysoké školy politické při ÚV KSČ) orientovaných na výchovu tzv. ideologických kádrů.

Jen málokdo ví, že dnes již kultovní snímek Karla Zemana Cesta do pravěku byl součástí široké a komunistickou stranou privilegované výchovy obyvatelstva k ateismu. Vše však do sebe zapadá: cesta čtyř chlapců proti proudu času mapovala jednotlivé etapy formování Země až po samý počátek života na Zemi. Na konci jejich cesty nestál Bůh, ale Darwin. Je třeba hledat kořeny českého ateismu právě v úspěšné kampani komunistického režimu za ateistickou výchovu mas? Čerpá dnes ze stejných zdrojů kolektivního vědomí i naše víra v bezpečnou atomovou energii? A co naše touha přetvářet přírodu? Kniha Věda jde k lidu! vysvětluje, proč se stala popularizace vědy jedním ze základních stavebních kamenů komunistického režimu, i to, jak se změnilo postavení vědce a inteligence po roce 1948. Mapuje totalitní mechanismy popularizace vědy a odkrývá její indoktrinační potenciál, který komunistická moc využívala beze zbytku.

Stalinský plán přetvoření přírody, který byl v SSSR spuštěn na podzim roku 1948, zásadně ovlivnil také československý přístup k poválečné obnově a přestavbě přírody a životního prostředí. Publikace popisuje hlavní rysy tohoto ambiciózního plánu, jehož provedením byli v ČSR pověřeni Rudolf Slánský a Josef Smrkovský. Sleduje proces jeho implementace, institucionální zakotvení i nakládání s přírodními zdroji, které se v komunistickém Československu odehrávalo v duchu radikálního odmítnutí malthusiánských teorií. Problematika kontinuity a diskontinuity československého poválečného vývoje pak poukazuje na možnosti a limity sovětizační politiky nových elit a na zásadní rysy kontinuity vědy a techniky v době, která kontinuitě příliš nepřála.

Sborník předkládá texty příspěvků, které zazněly na semináři věnovaném významné osobnosti novodobých česko-německých dějin J. W. Brügelovi, který se uskutečnil v září 2006 v Hustopečích. Jejich autory jsou čeští a němečtí historikové zabývající se nejen osobnosti J. W. Brügela, ale také širšímu okruhu otázek česko-německých vztahů, především po roce 1945.

Husitský Tábor: sborník Husitského muzea: supplementum 2. Husitský Tábor a jeho postavení v české historiografii v 70. a 80. letech 20. století

Významný český šlechtic a politik Lev Thun (1811-1888), pozdější dlouholetý rakouský ministr kultury a vyučování, udržoval s většími či menšími přestávkami přes dvacet let korespondenci s Alexisem de Tocqueville (1805-1859), největším francouzským politickým myslitelem 19. století. Námětem dopisů je nejen nástup demokracie v moderním světě, ale též tehdy tolik diskutovaná otázka reformy vězeňství, v níž se oba autoři významně angažovali, a v neposlední řadě i Thunova začínající politická kariéra.

Publikace přináší rozsáhlou historickou studii a edici dokumentů o československé vědě během budování socialismu. Obsahuje archivní soubor čtyř plánovacích studií zaměřených na rozvoj biologických, chemických, technických a matematicko-fyzikálních věd, které byly v březnu 1960 předloženy Ideologickému oddělení ÚV KSČ jako neveřejný materiál. Dokumenty hodnotily dosavadní vývoj a aktuální stav přírodních a technických věd v Československu a analyzovaly jejich perspektivy, včetně hlavních úkolů a návrhů opatření pro následující patnácti až dvacetileté období. I když nebyly oficiálně přijaty, poskytují zajímavé svědectví o postojích a strategiích socialistické vědní politiky, a jsou významným pramenem pro studium dějin československé vědy ve druhé polovině 20. století. Kolektivní studie autorů D. Olšákové, H. Durnové, T. Hermanna, M. Hořejše a A. Míškové zasazuje dokumenty do širších souvislostí plánování vědy a nastiňuje situace jednotlivých vědních oblastí. Zkoumá proměny vědní politiky, centralizaci a sovětizaci československé vědy, vztah vědy a ideologie, autorství dokumentů a konceptuální proměny v jednotlivých vědních disciplínách v 50. a 60. letech.

Publikace přináší historii uherskobrodských sympozií, která se stala útočištěm svobodného promýšlení významných témat české historiografie v období posrpnové normalizace. Analýza vzniku a formování těchto sympozií se zaměřuje na vztah české historiografie a mocenské kontroly v letech 1948-1989. V první části se autoři věnují formování center a publikačních platforem komeniologického bádání v Československu v letech 1945-1989. Statě Doubravky Olšákové a Vladimíra Urbánka mapují vývoj české komeniologie v Praze a Uherském Brodě, kde byl dohled oficiální moci oslaben. Druhá část se zaměřuje na komparativní pohled na bádání o raném novověku ve středoevropském kontextu, přičemž zahraniční autoři jako Maciej Górny a Stanislaw Roszak reflektují postavení raně novověké historiografie. Poslední část obsahuje redigované rozhovory s organizátory a účastníky komeniologických sympozií, mezi nimiž jsou komeniologové, filozofové a historici. Dále zahrnuje rozhovory k dějinám mimopražského komeniologického bádání, reflektované v rozhovorech se Svatoplukem Bimkou, Dagmar Hanelovou a dalšími.