Jiří Krutina Orden de los libros

Kniha obrací naši pozornost k otázce podstaty nás samých i vesmíru, zaměřuje se na meditativní otázku bytí a vědomí jako prvotního pole nekonečných možností. Autor, po téměř dvacetiletém zkoumání rozšířeného vědomí, předkládá zkušenostní metafyziku a praxi, která uznává vědomí jako základní podmínku veškeré reality. Tato „teorie všeho“ chápe vědomí jako primární mateřské pole prožívané zkušenosti, což nám poskytuje autentický rámec pro otázky, které současné paradigma nedokáže objasnit. Autor nenabízí pouze víru založenou na klasickém myšlení, ale zkušenostní metafyziku, která vychází z prožívaných metafyzických zkušeností širšího vědomí. Kniha tak prohlubuje a rozšiřuje naše vědomí o tom, kým jsme, a to v souvislosti s vědomím všeho, co je a může být. Praxe vědomí nevyžaduje změny v našich životech, ale vybízí k radikální změně v našem způsobu bytí, zaměřující se na vědomé prožívání každého okamžiku, nikoli jen na bezprostřední zkušenosti ega. Tyto praxe souzní s tantrickou tradicí a reflektují naše kulturní a společenské kořeny. Kniha se zabývá základními otázkami života, které si klade každý z nás, jako je smysl existence a stvoření.

Zkušenostní interpretace původního textu Abhinavagupty: Paramārthacarcā

Kniha se snaží oživět vnitřní život a osud středověkého člověka, Jeronýma z Prahy, a představit jeho duševní svět v kontextu doby, která má stále slyšitelné ozvěny. Letos uplynulo 600 let od jeho násilné smrti (30. 5. 1416), kdy se jeho osud spojil s osudem Jana Husa, v jehož stínu zůstal. Tento rok byl navíc symbolicky poznamenán připomínáním 700. výročí narození Karla IV. Jeroným, jako uznávaný evropský vzdělanec, se aktivně podílel na filozofickém a politickém životě, formuloval české národní společenství a stal se prvním českým vlastencem. Na rozdíl od Husa nebyl teologem, ale filozofem, milovníkem hudby a krásy. Kniha oživuje jeho příběh a ukazuje, jak konfrontoval vládnoucí dogmata a mocenské struktury středověké Evropy, čímž přispěl k intelektuálnímu a duchovnímu rozvoji. Jeho smrt symbolizuje začátek období napětí a neklidu. Cílem knihy není přinášet nová historická fakta, ale spíše poskytnout lidskou tvář Jeronýmově osobnosti a komunikovat jeho hlas dnešnímu čtenáři při příležitosti 600. výročí jeho úmrtí.

V následující eseji se pokusím sdílet a komunikovat aktuální metafyzický vhled, duchovní zkušenost, a z něj plynoucí pochopení vnitřního obsahu (loga) pojmu AMRTA (amrita), pocházejícího ze sanskrtu, tradičně překládaného jako „nektar nesmrtelnosti“, se snahou jej komunikovat co nejsrozumitelnějším jazykem, odrážejícím samotnou metafyziku jeho vědomí. Esej je výsledkem experimentálního meditativního dotazování ve spojení s nasloucháním řečí vědomí, nikoliv pouhým sdělením toho, co je někde psáno, co kdo říkal, napsal apod., ale jde o vlastní vyjádření přímého prožívání vědomí amrity jako takového.

Publikace vydaná u příležitosti odhalení pomníku Bitvy u Domažlic, 600. výročí upálení Mistra Jana Husa a zároveň v roce, ve kterém uplynulo 750 let od vydání listiny českého krále Přemysla Otakara II., v níž patronátní práva ke kostelům a v nově založeném královském městě Domažlicích byla postoupena benediktinskému klášteru na Ostrově u Davle.

Soubor autorových duchovních statí vybraných přáteli k publikaci. Z obsahu vybírám: Kultivace vědomého života a vhledu, Meditace je komunikace s druhými, Expanze prostoru vědomí v klidové meditaci, Duchovní vzkříšení těla vědomí — duše, Rozšíření vědomí skrze dýchající prostor vědomí, Duchovní vzkříšení nesmrtelného těla vědomí (divja déha) a další.

Vědomí a jeho poznávání je stezkou od začátku do konce. Kniha svým názvem shrnuje svůj obsah – je věnovaná přímé praxi vědomí, která je základem nejen naší duchovní školy. Kniha je učebnicí pro začátečníky, byla napsána jako základ a cíl jógy a mystiky na podnět dcery autora. Text vznikl během 14denního meditačního semináře na Morávce v roce 2009 a věnuje se výhradně praxi poznání sebe sama (átmavičáře), jak ji v minulém století znovu připomenul Ramana Maháriši, mudrc z Arunáčaly.

Kniha se zaměřuje na základní stezku síly k Bohu, známou ve východních duchovních tradicích jako kundaliní jóga nebo krija jóga. Vysvětluje klíčové pojmy jako šaktipát, kundaliní a krija váti. Autor představuje existující duchovní tradice a zasazuje je do kontextu duchovních zákonitostí cesty k Bohu a učení Ramany Mahárišiho, které formuje jeho praxi i učení duchovní školy. Specifickým fenoménem stezky síly je krija váti, což je spontánní projev duchovní síly vědomí, který může být vyvolán vnitřními i zevními očistnými procesy. Tento jev není neobvyklý; mnozí hledající, včetně autora, se s ním setkali. Autor sdílí zkušenosti z kontaktů s jinými duchovními mistry, kde se situace v jejich společenstvích podobá té naší. Cílem tohoto pojednání je poučit hledající, kteří se s krijemi setkávají, a ty, kteří jsou svědky těchto projevů u svých duchovních souputníků. Autor usiluje o odstranění nevědomosti a seznamuje čtenáře se základní praxí stezky síly, která vychází z tradičních výkladů a jeho vlastních zkušeností. Tato praxe nenahrazuje přímou praxi vědomí – átmavičáru, ale nabízí jednoduchou a účinnou metodu, kterou může provádět každý a která připraví na přímou stezku.

Dattátreja je v hinduismu uctíván jako avatár, božské vtělení, které zahrnuje trojici bohů Datta = Brahma, Višnu a Šiva, a Atreja se odkazuje k jeho fyzickému otci, mudrci Atrimu. Různé sekty jej uctívají různě a považují za inkarnace nejrůznějších bohů, nejčastěji Šivy nebo Višnua. Dattátrejovi je přisuzováno dílo Tripura Rahasja, velmi známé a významné pojednání o advaitě védantě tradice Šrí vidjá, tedy podstatně tantrické. Toto dílko ke studiu doporučoval i Ramana Maháriši. Následuje krátký text, ve kterém Dattátreja shrnuje podstatné vlastnosti a nutná pochopení hledajícího potřebné pro správnou meditaci na Já a dosažení jeho uvědomění. Text je poplatný řádu potulných hledajících – tzv. sanjásinů, proto některá přirovnání nebo verše není třeba chápat doslova, zejména v našich podmínkách, ale ve správném duchu.

Bhajrava je často používaný pojem v nedvojné duchovní nauce o vědomí Anuttara Trika, dnes známé jako kašmírský šivaismus, i v ještě starších písmech, tzv. agámách. Jako vše v tantře, i pojem Bhajrava má svůj ryze vnitřní duchovní aspekt a současně se jedná o jedno z nejstarších uctívaných tantrických božstev. Bhajrava jako nejvyšší tantrické božstvo je do dnešních dnů uctíván v mnoha tantrických chrámech v Indii i Nepálu. Lze říci, že je mužským aspektem Bohyně Kálí, jejíž tradice uctívání je v Indii velmi rozšířená. Jedním z velkých uctívatelů Kálí byl i mistr a velký světec Paramahamsa Rámakrišna. Následující pojednání je o vnitřním esoterickém ryze praktickém významu pravého, tedy ryze vnitřního duchovního uctívání Bhajravy. Nejedná se o nic jiného, než o uctívání našeho pravého Já ve všech jeho aspektech: vědomí – moci – lásce. Následující text je podělení se o poznatky z vlastní praxe a přímé zkušenosti „uctívání Bhajravy“, reflektující i původní starobylá písma tohoto nejpůvodnějšího sdělení nauky o vědomí věčné filozofie. Nechť je přínosem všem na cestě sebepoznání.