Aleš Filip Libros

Historie, umění, architektura, památky, trasy. Brno a jeho okolí. V anglickém jazyce.

Rozsáhlá publikace, která vychází jako katalog výstavy české Katolické moderny v Moravské galerii v Brně, je výsledkem několikaleté badatelské práce autorského kolektivu odborníků z různých uměnovědných oborů. Hlavním tématem knihy je prezentace české Katolické moderny, důležitého kulturního ohniska přelomu 19. a 20. století, které tvořila skupina významných umělců a intelektuálů soustředěná kolem časopisu Nový život. Jejím hlavním cílem bylo sblížení tradičních duchovních hodnot s moderním způsobem života. Zakladateli Katolické moderny i jejího časopisu byli katoličtí kněží Karel Dostál-Lutinov a Sigismund Bouška, mezi její hlavní autority pak patřili Julius Zeyer, František Bílek, Otokar Březina, Felix Jenewein, Zdenka Braunerová, Alois Kalvoda, Jindřich Šimon Baar i někteří další umělci, kteří byli respektováni také představiteli jiných názorových platforem.

Editoři: Aleš Filip, Roman Musil Texty: Karin Althausová, Aleš Filip, Marion Jourdanová, Roman Musil, Roman Prahl, Wilfried Rosendahl, Gaëlle Rosendahlová, Josef Vojvodík, Susanne Weberová Malíř českého původu Gabriel von Max (1840 - 1915) patří k nejvýznamnějším reprezentantům mnichovské malířské školy ve druhé polovině 19. století. Jeho dílo přitahovalo pozornost a obdiv v mnoha zemích Evropy i v zámoří. Několikrát byl zastoupen na světových výstavách, stal se profesorem mnichovské Akademie umění a v roce 1900 byl při příležitosti šedesátých narozenin povýšen do šlechtického stavu. Narodil se v rodině Josefa Calasanzy Maxe (1804–1855), který patřil společně s bratrem Emanuelem (1810–1901) k významným pražským sochařům. Studoval malířství na akademiích v Praze, Vídni a Mnichově, kde jej silně ovlivnil jeho hlavní učitel Karl von Piloty. V bavorské metropoli se usadil natrvalo, kontakty s českým prostředím však nikdy nepřerušil. Pravidelně vystavoval v Praze v soukromé galerii Mikuláše Lehmanna a na výročních výstavách Krasoumné jednoty, neboť v Čechách měl četné sběratele a obdivovatele. Max se proslavil svým pojetím oduševnělé ženské krásy, inovacemi náboženské malby, zájmem o spiritismus a darwinismus a obrazy opic. Jeho malba se vyznačuje hladkým, valérovým, staromistrovským přednesem, důrazem kladeným na celkové estetické pojetí námětu a na psychologii zobrazených postav. Jeho umělecký vliv lze sledovat u řady významných malířů: v Čechách to byli Václav Brožík, Jakub Schikaneder, Maxmilián Pirner, Emanuel Krescenc Liška, Hanuš Knöchl, Karel Vítězslav Mašek a další. Rozsáhlá publikace mezinárodního autorského kolektivu je výsledkem několikaleté badatelské práce a je první českou monografií Gabriela von Maxe.

Sborník ze seminářů pro průvodce cestovního ruchu pořádaných v únoru až dubnu 2006.

Tato kniha je zaměřena na architekturu města Znojma v jejích kulturně-historických souvislostech. Vzhledem k jedinečné přírodní poloze sídla byla zohledněna topologická situace a její vliv na utváření urbanistické struktury (1. kapitola). Kolektiv autorů této knihy byl veden snahou poskytnout čtenáři názorný přehled o hlavních dílech znojemské architektury, k čemuž napomáhají četná vyobrazení. Poznání historie Znojma a jeho památek má samo již dlouhou historii. Středověké památky Znojma začaly už v 2. polovině 19. století přitahovat pozornost historiků umění a jiných odborníků z oblasti památkové péče. Jenom o rotundě sv. Kateřiny byly do současné doby publikovány desítky odborných i popularizačních prací. Na specializované studie odborníků v našem textu navazujeme a odkazujeme. Kapitoly 2., úvodní část 3. a 5.-7. jsou založeny převážně na původním pramenném výzkumu, jehož výsledky jsou dokonce v případě šesté a sedmé kapitoly u nás poprvé publikovány. Malířství, sochařství a uměleckému řemeslu je věnována pozornost do té míry, pokud přímo souvisí s architekturou, a dotváří její reprezentační funkci atd. Dalším případem je dokumentační funkce malby, grafiky či jiného výtvarného díla. Kniha je určena širokému spektru zájemců o architekturu a historii, aniž by přitom její autoři rezignovali na přesnost a kritický přístup ke zdrojům informací.

První monografická publikace o životě a díle Gottfrieda Lindauera (1839-1926), malíře spojujícího střední Evropu a Oceánii. Plzeňský rodák studoval ve Vídni u Josefa Führicha a Carla Hemerleina. Zprvu se zaměřil na malbu náboženských témat, pracoval pro Římskokatolickou farnost Valašské Klobouky, a na portréty převážně plzeňských měšťanů. V roce 1874, ve svých 35 letech, přesídlil na Nový Zéland, kde se etabloval jako portrétista. Vynikl zejména portréty Maorů, v nichž věrně, až fotorealistickým způsobem, zachytil podobu mužů a žen z kmenů původních obyvatel Nového Zélandu, včetně jejich tradičních oděvů, zbraní, amuletů a tetování na obličeji. Nejen díky brilantnímu ovládnutí valérové malby se světleným účinkem dokázal svým portrétům propůjčit efekt živosti a přesvědčivosti, ale zároveň jim vtisknout heroický ráz, důstojnost i posvátnost. To odpovídalo myšlení a cítění Maorů, kteří v Lindauerovi našli duchovně spřízněnou bytost, která spolu s nezpochybnitelným malířským mistrovstvím byla předurčena k tomu zobrazovat jejich význačné představitele. Monografie je dílem česko-novozélandského autorského týmu, vedeného editory Alešem Filipem a Romanem Musilem, nezastupitelné jsou studie Leonarda Bella z University of Auckland a Ngahiraky Masonové z Auckland Art Gallery, která schraňuje větší část pozůstalosti Gottfrieda Lindauera.

Publikace (kolektivní monografie) přibližuje v chronologickém a tematickém uspořádání některé významné kapitoly brněnských politických, kulturních, náboženských a hospodářských dějin. Zvláštní pozornost je věnována problematice, která v předchozích, podobně koncipovaných publikacích nebyla z různých důvodů adekvátně zastoupena. Kniha je určena především učitelům, žákům a studentům základních a středních škol, kteří do města Brna jezdí na exkurze, výlety, výstavy apod., vysokoškolským studentům a všem zájemcům o dějiny Brna. Textový i obrazový materiál může být též vhodnou pomůckou pro společenskovědní semináře nebo podkladem pro začlenění regionálních dějin do výuky školního dějepisu.

I když se secese od svého „znovuobjevení“ v 60. letech těší velkému zájmu publika, dosud je vnímána poněkud jednostranně jako určitá módní vlna. Může být překvapivé, že výtvarné umění s typickými znaky secese se uplatnilo rovněž v sakrální oblasti. Secesní chrámy tvoří však jen malou část sakrálních staveb v době 1890–1914, jsou tedy do značné míry unikátní, a přitom stále téměř neznámé. Secesní chrámy na Moravě a ve Slezsku jsou první studií svého druhu. Jsou zde sumarizovány výsledky předchozího bádání, většina popisovaných děl však byla nově zkoumána na základě dosud nezpracovaných pramenů, přičemž některá z nich byla teprve autorsky určena. První část bohatě ilustrované knihy je zaměřena na kulturní historii a interpretaci vybraných děl sakrálního výtvarného umění, za nimi pak následuje katalog čtrnácti vybraných chrámových staveb. Hlavní přínos publikace je nová interpretace sakrálního umění jako důležité součásti tvůrčího rozmachu přelomové epochy fin-de-siecle. Morava se v této době dostává do popředí uměleckého dění ve střední Evropě. Kniha je určena širokému okruhu zájemců o umění, historii a spiritualitu.

Trať podorlické lokálky spojující Rokytnici a Vamberk byla otevřena v roce 1906 a bylo na ni dosaženo jubilejního 1000. kilometru místních drah garantovaných Královstvím Českým a stavěných za dozoru Zemského výboru Království Českého. V šesti kapitolách se čtenář může dozvědět o všech periopwetiích jednání před výstavbou dráhy, o její výstavbě a zahájení provozu. Následuje historický průřez provozem a životem kolem dráhy. Velká pozornost je věnována také vozidlům a klidem.