Rodinná korespondence Terézy Novákové, psaná v rozmezí čtyřiceti let, nebyla nikdy zpřístupněna, ačkoli především listy vyměňované se synem Arne Novákem přinášejí řadu nových poznatků o jejím tvůrčím směřování, duchovním zázemí a výbojích i o osobní emocionalitě a prohlubují dosud obecně známý obraz této spisovatelky. Listář nově osvětluje rovněž okolnosti života a mnohostranné tvorby Arne Nováka a jeho vývoj od individualistických východisek představitele generace sklonu 19. století k pojetí českého písemnictví, které oceňuje tradiční literární hodnoty. Vhled do soukromého a tvůrčího života, v němž se střetával synův svět hrdého jedince se světem matky, vězící v myšlenkovém ovzduší předcházejícího století, přitom širokým záběrem pisatelů přerůstá v pronikavé postižení soudobého literárního ovzduší i kulturních a společensko-politických souvislostí doby.
