Jakub Guziur Libros

Objevná antologie moderní americké jižanské prózy představuje českému čtenáři dvanáct výrazných autorských osobností jednoho ze základních regionů americké literatury, který stál dosud spíše na okraji zájmu českých nakladatelů a překladatelů; potvrzuje to i fakt, že pouze čtyři ze zařazených autorů – Eudora Weltyová, Flannery O’Connorová, Richard Ford a Lewis Nordan – se u nás již dočkali překladu alespoň jedné knihy. Svazek, pokoušející se postihnout fenomén jižanského písemnictví v období od éry „jižanské renesance“ první poloviny 20. století až po jeho závěr, je doplněn úvodním esejem amerikanisty Marcela Arbeita a medailony jednotlivých autorů. Uspořádali Jakub Guziur a Marcel Arbeit.

Esej sleduje proměny tradičního chápání kultury v moderní době. Popis jednotlivých projektů „moderní“ kultury – od Matthewa Arnolda k F. R. Leavisovi, Marshallu McLuhanovi, Jeanu Baudrillardovi, Georgi Steinerovi a Zygmuntu Baumanovi – představuje různé způsoby, jakými se „tradiční“ kultura vymezovala vůči modernosti. Úvahy nad smyslem, povahou a stavem „moderní“ kultury se nevzdalují eliotovské otázce, zda kultura dnes může kromě způsobu lidského života být zároveň i tím, co ho činí hodnotným. Esej doplňuje rozsáhlá textová koláž, která argumentaci dokládá a dále rozvíjí.

Autor je přímo zosobněním pojmu poeta doctus, samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu. Protože je utvářen nejen rozsáhlým vzděláním, ale i vytříbenou invenčností. Sám se považuje za konkretistu, což znamená, že v zárodku jeho tvorby nalezneme vztah k Mallarméovi a jeho Vrhu kostek. Básník rozmisťuje osamělá slova na bílé ploše a vytváří tak mnohočetnou spleť možných, zřejmých i zaujatých významů. To není spekulace, ale originálně promyšlená a invenční básnická tvorba. Tedy - poezie par excelence.

Studii filozofa kultury George Steinera o ideových pilířích Evropy doplňují texty interpretující dané dílo. Jeho výklad Evropy vychází z jistých principů humánní tradice, která zdůrazňuje roli kultury pro lidský život. Ve světě posedlém vražedným fundamentalismem má právě západní Evropa výsadu prosadit světový humanismus. Zde spočívá úkol lidského ducha a intelektu. Sborník příspěvků českých i zahraničních autorů interpretuje Steinerův text o Evropě.

Jedna věta každý den roku 2018. Cyklus Revolver revue. Svazek širšího knižního projektu. Vyzvaný autor po dobu dvanácti měsíců napsal pokud možno každý den jednu větu – větu, která bude ukotvena v konkrétním čase.

Angloameričtí radikální modernisté se na rozdíl od evropských avantgard snažili konstruktivně vyrovnat s modernitou, usilovali o obnovu kulturní prestiže poesie a významu básníků ve společnosti. Maďarský spisovatel Sándor Márai se zamýšlel nad tím, co z evropského humanismu zůstalo, a poukázal na to, že moderní humanismus ztratil lidské měřítko ve prospěch systémů. Tento jev se odráží i v umělecké sféře modernismu, kde systematičnost a formalismus nahrazují jedinečný hlas básníka. Jakub Guziur, anglista a amerikanista, ve své nové knize zkoumá díla Eliota a Pounda. Esej, rozdělený do tří částí, se zaměřuje na poetiku modernistického humanismu, přičemž se neomezuje pouze na tyto autory. V druhé části analyzuje Eliotovu Pustinu smyslu a ve třetí se věnuje Poundovým Cantos. Guziur se zabývá rekonstrukcí smyslu v umění a filosofii, přičemž zdůrazňuje potřebu očistit tradici a znovu ji vnímat jako zdroj krásy. Autor poukazuje na estetickou distance, která se začala formovat už v romantismu, a na to, že modernisté objevili význam ticha jako místa, kde vzniká lidský význam. Guziur rozlišuje mezi Eliotem, který usiloval o zachování civilizace, a Poundem, jenž se snažil obnovit rozpadlou kulturu. Guziurův esej přináší nový pohled na modernismus a jeho relevance v současném diskurzu, čímž se distancuje od pozitivismu a scientismu, které ovlivnily českou anglistiku a amerikanistiku.

Poněkud netradiční sbírka básní básníka, esejisty, překladatele a literárního vědce Jakuba Guziura.

K současné (post)kultuře lze přistupovat jako k zásobárně obrazů, jež vznikly v průběhu hry s uznávanými kulturními hodnotami zosobněnými umělci a jejich díly. Tato kniha esejů se zabývá obrazy amerického modernistického básníka Ezry Pounda, které se objevily v různých, nejen uměleckých médiích od padesátých let 20. století do dnešních dnů. Text „Obchodované obrazy“ zkoumá takové, jimiž je zdobeno spotřební zboží. Esej „Pound beatový, bitý a obdivovaný“ se soustřeďuje na obrazy Pounda v poválečné americké kontrakultuře, u Allena Ginsberga, Lawrence Ferlinghettiho a Charlese Bukowského. Dalším tématem jsou obrazy Pounda v hudební tvorbě: například v písni „Desolation Row“, kterou Bob Dylan uvedl tuto personu do populární hudby, i v dalších skladbách odlišných žánrů od indie rocku, emo a post-moderního popu ke cool jazzu. Esej „Pound s komiksovou bublinou“ se zabývá básníkovými obrazy v komiksech. Text „Prozaické poundoptikum“ se týká literatury, přičemž Poundovy obrazy se nevyskytují pouze v životopisných a historických prózách, ale rovněž v kriminálních, detektivních a konspiračních příbězích, post-modernistických vyprávěních a vědecké fantastice. Esej „Netvoři a dramatikové“ je o obrazech Pounda v dramatických a scénických dílech a pojednává i o jeho antisemitismu, podpoře Mussoliniho a soudním jednání, jehož výsledkem byla básníkova dlouholetá internace v Nemocnici sv. Alžběty pro choromyslné zločince.

První původní publikace o Bobu Dylanovi z pera českého kritika představuje dílo jednoho z vůbec nejvlivnějších umělců naší doby v širších souvislostech. Ačkoliv je Dylan neodmyslitelně spojen s americkou populární kulturou, jeho vliv sahá mnohem dále. Esej se zaměřuje na mnohovrstevnou alegorickou píseň Desolation Row z revolučního alba Highway 61 Revisited. Mýtus Boba Dylanapromýšlí různé odpovědi na otázku, co nám může Dylan říci o současné kultuře a co nám současná kultura sděluje o Dylanovi.

Původní česká publikace mapuje dráhu jednoho z nejvýznamnějších umělců všech dob především z problematiky obrazu a jeho významovosti. Andrew Kelly v úvodu katalogu k výstavě Dylanových výtvarných prací napsal: „Dylana posuzujeme především jeho hudebním dílem; nevnímáme ho jako umělce v nejširším významu, kterým skutečně je.“ Kniha se proto neomezuje pouze na Dylanovy obrazy básnické, věnuje se rovněž obrazům filmovým a výtvarným. Zamýšlí se nejen nad uměleckým obrazem jako základním prvkem Dylanovy poetiky, ale i nad obrazy jeho persony, které představují důležitou součást umělcovadíla.