Syčák je umělec, který trpí zkušenostmi nabitou dětskou zvědavostí. S ní zkouší, jak díla je možné vytvořit, když svůj jediný řemeslný nástroj - svobodu - ponoří jako štětec do života, aby jej obarvil. A plátno pak ani ve snech nešetří.
Dnes převládající pojetí smyslu je snadno pochopitelně založeno na představě "šťastného vědomí". Lidské vědomí však naproti tomu využívá veškerou vůli k vytvoření polarit, jako jsou štěstí a smutek, pouze k zajištění trvání napětí mezi "uvnitř a vně". Pokud může člověk k zachování smyslu nějak přispět, pak tedy jedině nevědomě. Znamená to, že nemůže nic vskutku důležitého udělat? Snad právě naopak. S tímto v mysli se o to teprve může upřímně pokusit.