Jan Vitoň Orden de los libros (cronológico)

Almanach 22. ročníku literární soutěže "Příbram Hanuše Jelínka".

Kvalita a efektivita komunikace se všemi aspekty, které k tomu mohou přispět, je neoddělitelnou a velmi potřebnou součástí našeho života. Má přirozeně svá úskalí i vyzkoušené metody. Dost často se setkáváme a nepochybně budeme i dál setkávat s účastníky komunikačního aktu, kteří budou různým způsobem handicapováni, avšak úspěšná komunikaci s nimi bude zásadní podmínkou jejich začlenění do normálně fungující společnosti, možností, jak uspokojovat jejich specifické potřeby. Takovou specifickou skupinou komunikantů jsou děti s postižením, jejich rodiny a sourozenci. Autoři této publikace se rozhodli nejenom věnovat pozornost tomuto specifickému komunikačnímu aktu, ale rozšířit jej o hledisko jeho etické dimenze. Jako tuto problematiku obohacující se dále jevil aspekt etické komunikace s prostředím nevyléčitelně nemocných a umírajících dětí, seniorů, který v nejrůznějších podobách s formativním zřetelem reflektuje umělecká literatura. V neposlední řadě autoři upozorňují na nejnovější etická dilemata spojená s perinatologií, asistovanou reprodukcí, babyboxy apod., jichž jsme téměř každodenními svědky. Nedílnou součástí publikace jsou kazuistiky obsahující intimní sdělení rodičů a sourozenců dětí s postižením, kde se vedle láskyplné atmosféry v těchto rodinách můžeme dozvědět i o traumatizujících zážitcích: výsměchu, neporozumění až šikaně, jíž jsou někdy zejména sourozenci dětí s postižením vystaveny.

Publikace shrnuje poznatky, které vyplývají z autorova mnohaletého zájmu o literaturu polského baroka. Vedle vzniku nepochybných literárních a uměleckých hodnot se toto období polské historie vyznačuje i hlubokými politickými a společenskými změnami, jež vyústily v krizi polské společnosti v 17. a 18. století. Tento vývoj je v literární tvorbě intelektuálů plebejského původu provázen snahami o vytváření mravních vzorů v jednání či modelů chování, často v případě plebejských humoristů v satirické až groteskní formě, jež tvoří protiklad tak diskutovanému a diskutabilnímu fenoménu polského sarmatismu v dílech spisovatelů ze šlechtického prostředí.

Prázdninové dobrodružství čtyř kamarádů, kteří náhodou objeví kroniku staré trampské osady. Vydávají se na putování neznámým divokým krajem tajemných sběračů safírů. Cesta klade nároky nejen na fyzickou a psychickou odolnost každého z nich, ale prověřuje i jejich vztah k přírodě, smysl pro přátělství, spravedlnost, humor a fantazii.

Autor polemizuje s tradičním pojetím románové i povídkové tvorby, experimentuje s neustálým přecházením tématu do jednotlivých žánrů, střídá poezii s prózou a dramatem. Ryba - varování před neuvědomělím násilím, jehož se lze dopustit na dětské duši. Děda - obraz války v mysli malého chlapce. Okno - jediným kontaktem dětského vypravěče ze světem se stává okno. Strach - atmosféru napětí a hrozícího nebezpečí zachycuje autor formou biblického textu. Zrození Lazara - válečné hrůzy vyjádřené fantastickými sny a obrazy. Kohoutí zápas - podobenství o situaci v poválečném Polsku. Nedovyprávěný příběh - fiktivní hra na drama, úvaha a řada dějových linií, z nichž jednou je vznik literárního díla. Nespavost - analýza osamocenosti člověka. Autor používá složité symboliky, obsah je často těžko pochopitelný, experimentuje s vyjadřovacími prostředky. Krédem jeho tvorby je přesvědčení, že každé opravdové poznání je bolestí, trápením, mukou.