Robert Pinget fue un importante escritor de vanguardia francés cuyas obras a menudo se comparan con las de Beckett. Su prosa se caracteriza por su profundidad y enfoque experimental, lo que lo alinea con el movimiento nouveau roman. Pinget exploró las complejidades de la memoria, la identidad y la comunicación humana a través de un estilo distintivo.
This early work by the landmark Swiss author Robert Pinget is unlike any other he produced over his long career; indeed, there are few books by any writer with which it bears comparison--aside perhaps from the novels of Raymond Roussel or Denis Diderot. Graal Flibuste follows the progress of its narrator and his impudent coachman, Brindon, through a fantastical land peopled by strange creatures and stranger potentates, and filled with tall tales, mysteries, crimes, dilemmas, and deities . . . not least among whom is the terrible god Graal Flibuste himself.
Jean-Luc Lagarce Cesta paní Knipperové do Východního pruska
Robert Pinget Arcivál
Jena-Michel Ribes Divadlo bez zvířat
Francouzské drama dnes 2 je druhým pokračováním třídílného projektu iniciovaného Společností pro současnou francouzskou dramatiku Drafcont, který se snaží tuzemskému čtenáři a potencionálnímu divadelnímu divákovi přibližovat nedávnou a současnou francouzskou dramatickou tvorbu.
První díl kromě nových překladů samotných her nabídl svým čtenářům také studie o autorech a dílech z pera jejich překladatelů. Podobným způsobem a za přispění totožného tvůrčího a překladatelského týmu je sestaveno rovněž prostřední pokračování antologie. Zde jsou zájemcům o francouzskou literaturu a francouzské divadlo představeni další tři autoři, kteří opět patří k výrazným jménům soudobé, francouzsky psané divadelní a dramatické scény. Druhý díl tak nabízí setkání s Jeanem-Lucem Lagarcem, Robertem Pingetem a Jeanem Michelem Ribesem. Překlady her opět doplňují studie ke všem třem otištěným hrám a úvodní předmluva francouzského odborníka. Tentokrát se této role ujal Jean-Pierre Thibaudat.
Ausgetreckt auf dem Misthaufen: ein Leichnam. Ist es ein Mann oder ein Junge? Oder nur eine umgestürzte Vogelscheuche? Ein Kind soll den Toten zwischen den Ulmen entdeckt haben, der Nachbar sucht nach ihm im Dunkeln. Nie ist die Sicht frei, klar. Der Geist des alles niederschreibenden Meisters ist fast immer in den Nebel des Rauschs gehüllt. Während jener sein Leben zu Papier bringen will, ist es dieser Tod, der immer wieder auf seinen Seiten auftaucht. Und vielleicht ist es auch der eigene Tod, den der Meister auf dem Misthaufen imaginiert. Verstohlen huschen Bauer, Köchin, Doktor, Ziegenhirtin durch die ländliche Tristesse – und ansonsten »Stille. Grau. Keine Bewegung.« Diese ersten Worte geben das unüberwindbare Grundthema vor. Vom spanischen pasar una calle , über eine Straße gehen, herrührend, ist die Passacaglia eigentlich eine Art Gassenhauer, ein Volkstanz; in der Musik versteht sich darunter ein Stück, das mit Variationen über einem wiederkehrenden Bassthema spielt. In Robert Pingets Text- Passacaglia erheben sich über düsterer Grundierung Versatzstücke eines Kriminalromans. Durch Anknüpfung, Wiederholung, Variation wird für die Dauer der rätselhaften Geschichte um einen Toten die ablaufende Zeit und der Tod außer Kraft gesetzt. Denn eine Auflösung wird im Spannungsfeld zwischen Detektivgeschichte und verschmelzenden, sich immer mit neuen Verzierungen aufbäumenden Erinnerungen unmöglich. Robert Pinget verband eine Freundschaft mit Samuel Beckett, eine Verbindung, die auch in den Werken aufscheint. Beckett empfahl Pinget seinem Verlag Éditions de Minuit in Paris, wo dessen gesamtes Werk fortan erschien. Neben Alain Robbe-Grillet, Michel Butor, Claude Simon und Nathalie Sarraute wurde er zu einem wichtigen Vertreter des Nouveau Roman .
Úsměvný román francouzského autora, který bývá řazen k představitelům tzv. Nového románu. Pan Blouznil žije sám se služkou v domě na břehu moře, je v penzi a nemá žádné starosti. Běžné každodenní činnosti se však pro něj stávají bitevním polem s vlastní pamětí, realitou a souvislostmi. Román je možné také číst jako ironické zúčtování s literárními postupy Nového románu.
Die Text-Passacaglia von Robert Finget nutzt ein wiederkehrendes Baßthema, um einen komplexen Refrain-Effekt zu erzeugen. Dies setzt die ablaufende Zeit und den Tod während der rätselhaften Geschichte um einen Toten außer Kraft.
