Dušan Šimko Libros

V cestopisné novele Japonský divan ztvárnil známý slovenský spisovatel své zkušenosti ze dvou vědeckých pobytů v Japonsku. Kniha má dvě příběhové roviny: esejistickou a narativní. Mozaikovité vyprávění, vlastně specifický druh koláže, je sbírkou cestopisných úvah, impresí a postřehů, pitoreskním románem, který svou čtivostí, autorovou schopností reflexe i sebereflexe, pozorovacím talentem i skutečnou znalostí japonské historie předčí mnohé průvodce i obvyklá cestopisná díla, skutečně poučí i pobaví a čtenáře zcela pohltí. V neposlední řadě se autor na úskalích vztahu Evropana a Japonky pokusil nastolit téma lidského selhání.

Kniha poviedok s názvom Maratón Juana Zabalu je výborom z tvorby slovenského spisovateľa, ktorého romány boli preložené do viacerých európskych jazykov. Poviedky vtipne, múdro a zhovievavo rozprávajú o obyčajných ľuďoch, často kurióznych postavičkách, žijúcich v príznačnej atmosfére východoslovenských Košíc.

Šest vzájemně se doplňujících příběhů této prozatím poslední knihy slovenského autora žijícího od roku 1968 ve Švýcarsku se odehrává v různých historických obdobích na různých místech Evropy. Jednotlivé postavy se pohybují stejně suverénně po Curychu, Bazileji, Vídni anebo Novém Sadu, jako žijí v Praze či v Košicích. Ale i když se dobové kulisy jednotlivých příběhů mění, cosi pokaždé zůstává: vždy, alespoň na pozadí vyprávění, je tady někdo, kdo sleduje, hlásí či udává… společné téma udavačství, konfidentství, kolaborace a zrady je z dějinného hlediska pro evropského čtenáře stále ožehavé. Je věčným morálním mementem a výzvou pro Člověka, který se v tomto ohledu pravděpodobně nikdy zcela nepoučí, což však neznamená, že by se o to neměl každým okamžikem svého bytí snažit.

Obsahom nového románového projektu slovenského exilového autora je zachytiť deformujúci tlak dobových politických a spoločenských okolností na osobnosť umelca; v knihe porovnáva postoje a správanie známych sochárov v období baroka a v ére vrcholiaceho stalinizmu, pričom zdôrazňuje nadčasovú hodnotu mravných princípov a ideálov. Mladá reštaurátorka Barbora žije v Prahe v čase vrcholiaceho stalinizmu. Cestou do práce míňa stavbu pomníka J.V. Stalinovi na Letnej, ktorého autorom je sochár Otakar Švec (1892-1955). Pamiatkový ústav ju poverí výskumom barokových sôch v Kukse pri Dvore Králové. Geniálny sochár Matyáš Bernard Braun (1684-1738) je autorom celej plejády sôch v sídle čudáckeho grófa Františka Antona Šporka (1662-1738). Sochár dostal za úlohu vytesať monumentálne plastiky do pieskovcových skalísk v Novom lese na Šporkovom panstve. Torzá Braunovych plastík, ničené po viac ako dve storočia vetrom, dažďom a nezáujmom ľudí sú pre Barboru príležitosťou presunúť sa z tiesnivej reality diktatúry do snového sureálneho sveta vrcholiaceho baroka.

Sagenumwoben ist ihr Reichtum. Mit ihren prächtigen Schlössern setzen sie sich Denkmäler, und die Musik des genialen Joseph Haydn wird seine Gönner unsterblich machen. Der Mittelpunkt der Familie Esterházy und die heimliche kulturelle Hauptstadt Europas aber ist ein magischer Ort in den pannonischen Sümpfen: Eszterháza, das ungarische Versailles. Wohl dem, der zu dieser schillernden Welt gehört. Wohl dem, der im Dienste von Nikolaus Fürst Esterházy steht. Eines Tages klopft der junge Jude Isaak Abeles als Bittsteller an die Pforte, und nichts deutet darauf hin, daß dieser Tag sein Leben ändern wird. Am Vorabend der Französischen Revolution feiert der Adel auf Eszterháza rauschende Feste. Die großen Primadonnen ihrer Zeit verzücken auf Haydns Opernbühne die Kavaliere, und die Majestäten und Magnaten geben sich die Ehre. Ein Spiel der Sinne, der Gelüste und Genüsse läuft vor uns ab, und Isaak Abeles und die Sängerin Anna Zannini geraten in den Sog der sich überschlagenden Ereignisse. Das Schicksal von Eszterháza aber entscheidet sich in einer einzigen Novembernacht des Jahres 1779.

Román odehrávající se v Rakousko-Uhersku během osmnáctého století vypráví příběh hudebního skladatele Josepha Haydna a jeho pomocníka, židovského chlapce Izáka Abelese. Izák se díky své pečlivosti a pracovitosti dostane na místo nepostradatelného pomocníka, stane se intendantem zdejší opery. Bohužel je však vyloučen ze své (židovské) náboženské obce. I když je stále jejím loajálním členem, rodině i společenství se snaží všemožně pomáhat, přestává být jedním z nich. Román vykresluje jednotlivé osudy na pozadí velkých historických změn, které následovaly po smrti Marie Terezie a převzetí moci jejím synem Josefem II.

Kniha (též dokumentární film) zachycuje osudy příslušníků pracovních jednotek armády Slovenského štátu v letech 1939-1945. Výpovědi tehdejších židovských branců vytvářejí obraz míry ponížení a vykořisťování, kterému byli mladí Židé vystaveni.