Hanna Krall Libros

Año 1966. Hanna Krall llega a la URSS con el encargo de retratar el mundo soviético. Pero hay un problema: la República Popular de Polonia, donde se publicarán sus reportajes, es una nación aliada y vigila con celo que no se escriba ni se diga nada inapropiado del Imperio rojo. Sus funcionarios velan por detalles como que la palabra leninismo ocupe más espacio en el diccionario polaco que sus vecinas lémur y lenocinio. Quienes se atreven a bromear susurran que sin el visto bueno de la Oficina Principal del Control de Publicaciones y Espectáculos no se puede imprimir ni la etiqueta de unas bragas.Krall, maestra junto con Ryszard Kapuściński de la mejor escuela del reportaje europeo, tuvo que inventarle un doble fondo a la escritura para pasar de contrabando aquello que no se podía decir en voz alta. Hoy podemos leer los reportajes de Al este del Arbat como un retrato nítido del Homo sovieticus o como un pequeño manual sobre cómo escribir en los tiempos de la censura.

"Ganarle a Dios" consigue iluminar desde una perspectiva nueva uno de los episodios más destacados de la Shoah y de la segunda guerra mundial: El exterminio de los judíos en el gueto de Varsovia y la sublevación de un puñado de resistentes que, prácticamente sin ayuda, desafiaron al poderoso ejército alemán. Estructurado en forma de diálogo entre la autora y Marek Edelman, el único superviviente de los comandantes de la insurrección del gueto, no aspira tanto a recuperar los hechos en su globalidad como su memoria. Hanna Krall, es una de las principales renovadoras de la literatura testimonial polaca.

Ve své knize reportáží To ty jsi Daniel zachytila současná polská spisovatelka a reportérka Hanna Krallová osudy polských, židovských i německých postav v době druhé světové války, za totalitního režimu i v současnosti. Příběhy psané formou reportáží představují osudy konkrétních lidí, jejichž charakter je hluboce psychologicky prokreslen.

Kniha 13 povídek vypráví o osudech židovského obyvatelstva na rusko-polském pomezí v době 2. světové války a po ní. Národnostní a rasová nesnášenlivost, nucené přesuny a stěhování, transporty, razie, koncentráky, osiřelé děti-válka a její důsledky v celé šíři - to je neradostné téma těchto povídek polské autorky.

Kniha Hanny Krallové Stihnout to před Pánem Bohem přináší fascinující pohled na život Marka Edelmana, vůdce povstání v židovském ghettu ve Varšavě a po válce lékaře. Její forma vyprávění se zakládá na rozhovoru autorky s hlavním hrdinou, který se pohybuje mezi vzpomínkami na povstání a lékařskou praxí. Do vyprávění jsou vkládány úryvky z dalších rozhovorů, dokumentů a jiných materiálů, což vyvolává otázku, jak tento text chápat – jako román, literaturu faktu nebo publicistiku? Dalším zajímavým aspektem je neschopnost hrdiny poskytnout novinářce to, co očekává. Hrdinství a archetyp hrdiny se rozpadá na detaily, které narušují tradiční vnímání mýtů. Hrdina odmítá vyprávět tak, jak by novinářka chtěla, a místo toho se zaměřuje na detaily, které nejsou v souladu s očekáváním. Každý novinář touží po detailech, ale zde se často jedná o informace, které spíše zatemňují celkový obraz. Edelman sám poznamenává, že je obtížné vysvětlit, co prožil, a důvodem rozhovoru je právě tato nevyslovitelnost. Rozhodl se poskytnout pouze tento jediný rozhovor, aby nezkomplikoval již rozlomené, a vytvořil tak jednu variantu, nikoli postmoderní spleť různých interpretací svých zkušeností.

Sie fanden sie in den Büschen, an den Gleisen, über die der Zug fuhr, oder an den Ghettomauern, oder sie wurden ihnen einfach in den Arm geschoben. Polnische Familien nahmen jüdische Kleinkinder bei sich auf, verbargen sie vor der Verfolgung und gaben ihnen eine polnisch-katholische Identität. Jetzt bricht diese Generation polnischer Eltern ihr Schweigen. Und die längst erwachsen gewordenen jüdischen Kinder werden mit dem Geheimnis ihrer Herkunft konfrontiert. Einfühlsam und distanziert zugleich, hartnäckig und abwartend entlockt Hanna Krall den Menschen ihre verschlungenen Biographien. Brillante, lakonische und doch zutiefst beeindruckende Erzählungen, die sich mit feinem Gespür auf dem schmalen Grat zwischen Literatur und Reportage bewegen.

Nowa książka najwybitniejszej polskiej reporterki Nikt nie umie zgłębić tajemnic ludzkiego istnienia lepiej niż Hanna Krall Co łączy przedwojenny żydowski Muranów, stan wojenny i World Trade Center? Synapsy mosty w mózgu między przeszłością i dniem dzisiejszym. Maria Twardokęs-Hrabowska, polska opozycjonistka więziona w 1981 roku za wspieranie strajku, zmaga się z trudną teraźniejszością. W społeczeństwie nieczułym na inność i nieprzygotowanym na to, co odbiega od przyjętej normy, wychowuje cierpiącego na autyzm syna. W jej historii pojawia się także Maria Hrabowska, matka jej męża, która przeżyła piekło II wojny światowej i współczesnego terroryzmu atak na wieże WTC. Czy da się zapomnieć o przeszłości? Jak odnaleźć się w dzisiejszym świecie, w którym liczy się tylko to, co tu i teraz? W Synapsach Marii H. Hanna Krall zadaje wiele trudnych pytań i unika odpowiedzi.

Leipziger Buchpreis 2000 für Hanna Krall. Die 1937 im Warschau geborene Publizistin Hanna Krall hält einen Rekord ganz eigener Art. Jedes ihrer Bücher wurde bisher im Literarischen Quartett besprochen. Und kein geringer als Marcel Reich-Ranicki empfiehlt die große zeitgenössische Erzählerin. Auch in ihrem neuen Buch offenbart sie wieder ihre Meisterschaft, aus Menschenleben Literatur zu machen. Einzelschicksale des Holocaust verbunden mit historischen Ereignissen und biblischen Motiven werden bei ihr zu universellen Gleichnissen. Sie fragt nicht, warum. Sie erzählt, was geschah und was daraus folgt - ohne Pathos. In dieser Einfachheit liegt die Magie und das Bleibende ihrer Geschichten.

„Biała Maria” to opowieść o tym, co „ludzie uczynili ludziom”: donosach, czystkach, wywózkach i morderstwach, ale też o bezinteresownej życzliwości i narażaniu własnego życia dla dobra innych. To literacka przypowieść pokazująca, że na różnych etapach życia jeden człowiek może być zarazem podły i wspaniałomyślny, dobry i zły, odważny i tchórzliwy. Autorka znowu okazuje się mistrzynią poetyckiej kondensacji i precyzji języka. Nikt nie umie zgłębić tajemnic ludzkiego istnienia lepiej niż ona.