Marie Bahenská Libros

Podnázev: Vznikání občanské společnosti. Počátky sekulární kultury, ve které dnes žijeme, sahají nepochybně dále než do doby Československé první republiky. Právě v době vlády domu habsbursko-lotrinského nastal přechod od absolutní monarchie ke konstituční, od monolitického katolicismu k agnosticismu a od nevolnictví k občanské společnosti. Je to doba zrodu veřejné sféry a médií, úpadku náboženství a intenzivního rozvoje právní kultury, která měla efektivně chránit práva jednotlivce. Kniha se soustředí na otázky, které národní dějepisectví nechávalo bez povšimnutí. Je to generační dílo, ve kterém se mladší autoři a autorky snaží tyto procesy osvětlit a usmířit Čechy s jejich vlastní minulostí.

Kniha představuje formy a proměny ženské práce v 19. a 20. století. Přibližuje dobové diskuse a reflektování ženské práce, její vývoj a determinaci genderem, třídou, náboženstvím nebo regionem. Zabývá se otázkou, kam sahají počátky placené ženské práce, jak a kdy vznikaly specificky ženské profese, za jakých okolností a s jakými výsledky se ženy domáhaly vstupu do tzv. mužských povolání a rovného přístupu na trh práce. Zahrnuje rovněž problematiku skloubení profese s prací v domácnosti, s důrazem na fenomén dvojího zatížení, a pohled veřejnosti na profesní aktivity žen. Interdisciplinární přístup a různé úhly pohledu (genderový, třídní a etický) umožnily vytvořit dynamický, do středo-evropského kontextu zasazený obraz, v němž se proměňovaly názory na ženskou práci, její status a formy.

Tým historiček a historiků z různých vzdělávacích a vědeckých institucí Čech, Moravy a Slovenska pod vedením editorek Marie Bahenské a Jany Malínské připravil odbornou publikaci rozšiřující a prohlubující dosavadní poznání problematiky sociálních, kulturních a politických aktivit českého, německého a slovenského ženského hnutí v Rakousko-Uhersku, v Československé republice a ve Spojených státech amerických. Publikace má interdisciplinární charakter. Základními metodologickými východisky jsou tradiční analyticko-syntetické postupy historické a literární vědy, s přihlédnutím k novějším metodám, užívaným pro výzkum dějin žen a problematiku genderové analýzy.

Druhý svazek deníků prof. MUDr. Josefa Charváta, DrSc., významného českého internisty a endokrinologa, v edici EGO obsahuje dva deníky z poválečných zahraničních studijních cest – 1946 do USA a 1948 do Polska – a dále domácí deník z roku 1948–1949. Tyto deníky psané jako zcela věcné osobní poznámky za účelem soukromého zachycení historické paměti poskytují závažné i jinak zajímavé informace o vědeckém, personálním i společenském stavu a inspirativních momentech poválečné interní medicíny v navštívených zemích. Domácí deník je pak strhujícím podrobným zrcadlem pohnutých událostí zmíněných let.

Publikace čtenářům představí více i méně známé osobnosti českého ženského hnutí, jejich sociální postavení a životní osudy. Jádrem knihy jsou kapitoly o formování a činnosti průkopnických ženských spolků v Praze a proměnách ženské role v rodině i na veřejnosti v průběhu "dlouhého" 19. století. Celým textem se prolínají životopisné pasáže, ve stručných medailonech poznáme osudy žen z různých sociálních vrstev, které svou činností výrazně ovlivnily průběh českého ženského hnutí. Za všechny připomeňme Marii Riegrovou-Palackou, Věnceslavu Lužickou-Srbovou, Elišku Krásnohorskou nebo Josefu Náprstkovou.

Podtitul: Dobové (sebe)reflexe a polemiky Kniha přináší pohled na status, formy a proměny ženské práce v 19. a 20. století, které představuje prostřednictvím vybraných dobových textů a na pozadí různých přístupů (etického, genderového a třídního). Přibližuje dobové diskuse a reflektování ženské práce, její vývoj a determinaci rodem, třídou, náboženstvím nebo regionem.

Trojice autorek se zabývá vývojem feministického myšlení v českých zemích a v Československu od poloviny 19. do poloviny 20. století. Práce sleduje jeho projevy v kontextu evropského feministického myšlení a v jednotlivých etapách života ženy. Zvláštní pozornost věnuje problematice ženského vzdělávání, mateřství a veřejné činnosti. Práci doplňují portréty významných aktérek a aktérů příběhu českého feministického myšlení.

Soubor vybraných dokumentů, které ilustrují vývoj a proměny feministického myšlení v českých zemích ve 2. pol. 19. a v 1. pol. 20. stol.

Monografie je zaměřena na institucionální, personální, teoreticko-metodologický i obecně epistemologický vývoj etnologie (národopisu, etnografie a folkloristiky, sociokulturní antropologie) v českých zemích ve 2. polovině 20. století s přihlédnutím k evropskému a světovému vývoji těchto oborů. Jedná se o vůbec první moderní popis a analýzu vývoje etnologie jako svébytného vědeckého oboru s vlastní vnitřní dynamikou, který se v Československu vyvíjel po roce 1945 ve zcela specifických kulturních, sociálních i politických podmínkách totalitární společnosti a ideologie. Vývoj oboru je pojednán jako komplexní proces, kde vedle sebe existovaly oficiální proudy vědy a sféra tzv. badatelských nik vyznačujících se značnou mírou kreativity a vědecké svobody. Dynamika jejich vzájemného střetávání a ovlivňování pak definovala vývoj české etnologie ve 2. polovině 20. století na úrovni akademického sboru (vysoké školy, AV ČR) i v podobě aplikované disciplíny (muzea a skanzeny, lidová umělecká výroba, folklorní festivaly).