Hayden White, un historiador que operaba dentro de la tradición de la crítica literaria, es célebre por su obra fundamental sobre la imaginación histórica. Analizó meticulosamente las narrativas de historiadores y filósofos de los siglos XIX y XX, proponiendo que el discurso histórico es una forma de ficción clasificable por su estructura y uso lingüístico. White desafió la noción de relatos históricos objetivos, argumentando que los historiadores emplean suposiciones no articuladas al seleccionar e interpretar eventos. Su trabajo alteró fundamentalmente la teoría de la historia al aplicar tropos retóricos al discurso narrativo, revelando una comprensión más profunda de las actitudes del autor y los contextos históricos.
The Historical Imagination in Nineteenth-Century Europe
In White's view, beyond the surface level of the historical text, there is a deep structural, or latent, content that is generally poetic and specifically linguistic in nature. This deeper content - the metahistorical element - indicates what an appropriate historical explanation should be.
It is because historical discourse is actualized in its culturally significant form as a specific kind of writing that we may consider the relevance of literary theory to both the theory and the practice of historiography.
The second volume of The Ethics of Narrative completes the project of bringing together nearly all of Hayden White's uncollected essays from the last two decades of his life, including articles, essays, and previously unpublished lectures. As in the first volume, volume two features White's trenchant articulations of his influential theories, as well as his explorations of a wide range of ideas and authors at the frontiers of critical theory, literature, and historical studies. These include the concept of utopia in history, modernism and postmodernism, constructivism, the conceptualization of historical periods such as "the Sixties" and "the Enlightenment," the representation of the Holocaust in scholarly and literary writing, as well as essays on Frank Kermode, Saul Friedländer, and Krzysztof Pomian.
Narrative Discourse and Historical Representation
"[White] has clearly made significant advances in laying a foundation for a better understanding of the intricate interaction between narrative representation and what it purports to represent in both history and literature."--American Historical Review.
Kniha Tropika diskursu Haydena Whitea, který je znám svým pojetím "metahistorie", jež klade důraz na narativní povahu historického diskursu, patří v humanitních vědách již ke klasickým dílům. Jde svým způsobem o autorovu originální "rozpravu o metodě", teorii toho, co by bylo možné nazvat tropologickým rozuměním. Její význam se ani zdaleka neomezuje na techniku literárního rozboru či interpretaci historie, jejím základem je filosoficky fundované, syntetické pojetí kognitivního vztahu k realitě, prostředkované právě "diskursem". V tomto smyslu je Whiteova kniha svébytnou a důležitou alternativou jak k tradiční i moderní hermeneutice (H. G. Gadamer), tak například k Ricoeurově narativnímu porozumění. Tropus podle Whitea není ani ozdoba řeči, ani technika omezující se na umělecký jazyk, nýbrž nástroj, jehož funkcí je snaha o adekvátnější uchopení popisované skutečnosti. Interpretace historických, literárních či teoretických textů se pak neukazuje jako (subjektivní) omezení, nýbrž jako obecná podmínka kulturní racionality.
Die historische Einbildungskraft im 19. Jahrhundert in Europa
Ausgehend von seiner Untersuchung der großen Historiographen des 19. Jahrhunderts entwirft Hayden White eine formale Theorie der Arbeit des Historikers, die den unvermeidlich poetischen Charakter der Geschichtsschreibung herausarbeitet. Die Debatte, die mit diesem großen Buch angestoßen wurde, wirkt bis heute nach.