Vojtěch Šimíček Libros

Sborník obsahuje deset textů významných ústavněprávních odborníků, které pojednávají o nezávislosti soudní moci v minulosti i v její současné podobě a o rizicích, jimž bývá vystavena. Čtenář tak dostává základní informaci nejen o nejdůležitějších zárukách nezávislosti soudů a soudců, ale také o způsobech, jakými bývají tyto záruky v různých zemích prolamovány. Se znalostí těchto skutečností je možné nezávislost justice daleko lépe a účinněji hájit a chránit. Navýsost důležité je však zejména to, aby se samotní soudci při výkonu své funkce i ve svém osobním životě chovali tak, aby si plně zasloužili důvěru veřejnosti a institucionální nezávislost.

Sborník obsahuje deset různě zaměřených textů renomovaných odborníků, týkajících se dělby moci.Po teoretické analýze dělby moci v Ústavě Jana Kysely se Marian Kokeš zabývá touto otázkou v rámci zákonodárného procesu, kdy existuje napětí panující mezi vládou a parlamentem. Příspěvek Jana Malíře je věnován (ne)justiciabilitě politických otázek v kontextu dělby moci. O státních orgánech, které nelze jednoduše zařadit do klasické trojdělby moci, píše trojice autorů Ondřej Kadlec, Katarína Šipulová a David Kosař.Dalšímu bloku problémů, týkajících se reakce státních orgánů (zejména soudů) na pandemii, se věnují Jan Wintr a Petr Mikeš. Stanislav Balík posunuje problematiku dělby moci od výlučně moci státní k územní samosprávě. Vlastimil Göttinger vrací otázky dělby moci do obecnější polohy, přičemž apeluje na větší respekt mezi jejími jednotlivými složkami – zejména ve vztahu k moci soudní, která bývá nezřídka „otloukánkem“ ze strany politiků. Na zdánlivě separátní problém hromadného prominutí daně v kontextu teorie dělby moci poukazuje Ondřej Moravec. Jaroslav Benák připomíná, že mají-li modely dělby moci věrně zobrazovat mocenskou realitu, nelze opomíjet ani další nestátní vlivné aktéry, kterými jsou ekonomické subjekty nebo náboženská společenství.

Politika potřebuje peníze a tento fakt nemá smysl přehlížet či podceňovat. Politici si musejí zajistit prostředky pro svoji činnost. Právní řád, ale i ostatní normativní systémy a především politická kultura, by se přitom měly starat o to, aby tyto prostředky nebyly poskytovány z důvodů, které jsou nekalé v tom nejširším slova smyslu. Aby nepocházely z trestné činnosti, anebo aby se politika nestala jen pokračováním korupčních forem podnikání. Prostě v politice by měl platit opak známého Vespasianova rčení, že peníze nesmrdí (pecunia non olet). Tento sborník textů se zabývá pravidly financování politického života v České republice i v zahraničí a snaží se z různých hledisek pohledu ukázat, jaká pravidla by byla nejvhodnější. Autory jednotlivých příspěvků jsou renomovaní tuzemští i zahraniční akademici, soudci a zaměstnanci nevládních organizací. Sborník je určen nejen pro čtenáře, kteří se baví právem, nýbrž zaujme všechny, kteří se o téma financování politiky zajímají.

V publikaci je hlavní pozornost věnována vývoji a charakteristice postojů jednotlivých politických stran v ČR, Maďarsku, Polsku a na Slovensku k zabezpečení vnejší bezpečnosti (NATO), dále k začleňování do evropského integračního procesu (EU) a ke středoevropské spolupráci, resp. vztahům se sousedními zeměmi.

Tento sborník tvoří souhrn textů, věnovaných postavení prezidenta v ústavním systému České republiky a představuje pokus o koncentraci příspěvků z per odborníků z oblasti ústavního práva. Čtenář se tak postupně může seznámit s obecnějšími informacemi, věnovanými postavení a funkci prezidenta, zasazenými jednak do komparativního kontextu a také uvažujícími nad možnými změnami v budoucnu (K. Klíma, J. Wintr, A.Gerloch). Další texty se podrobně zaobírají způsobem volby prezidenta republiky (J. Kysela, J. Filip, D. Kosař). Následuje skupina příspěvků, zaměřených na vztah prezidenta a soudní moci, z nichž některé podrobně analyzují stále neskončenou kauzu justičních čekatelů (E. Wagnerová, V. Sládeček, M. Bartoň, L. Mokrá). Samostatný blok textů se z různých úhlů pohledu zabývá možností soudního přezkumu aktů prezidenta republiky (V. Pavlíček, P. Rychetský, V. Šimíček). Českým a slovenským zkušenostem se vztahem prezidenta a vlády se věnují Z. Koudelka a L. Cibulka. Konečně poslední trojice příspěvků (P. Mlsna, V. Šťastný, B. Fridrich) se zabývá otázkami role prezidenta navenek, a to jak při zastupování státu, tak při sjednávání a ratifikaci mezinárodních smluv.Ve svém souhrnu tak sborník představuje ojedinělý vějíř informací a názorů věnovaných tématu prezidenta republiky, využitelný jak v rámci studia a rozvíjení vědy ústavního práva, tak i v právní praxi.

Dvacet pět let trvání řadí českou Ústavu mezi déletrvající a zdánlivě i stabilizované. Přesto pořád zjišťujeme, že je spousta věcí, které stále nejsou zcela jasné, a zejména někteří politici nás dokáží neustále překvapovat jejím „kreativním“ a „emancipovaným“ výkladem. Nedá se proto říci, že Ústava je již dostatečně „usazená“, její gramatické znění je dotvořeno výkladovou a aplikační praxí a v zásadě nás již nic nemůže překvapit. Právě naopak, téměř každý den můžeme narazit na ústavní problémy, jejichž výklad není jednoznačný. I proto je důležité a dobré, že se odborná komunita pravidelně vyjadřuje k tomu, kde je hranice mezi kreativitou a svévolí, mezi intelektuální invencí a přepínáním daných pravidel až k jejich faktickému popření, co je ještě nevinná hra a co již představuje ohrožení základů ústavnosti. Zda nakonec názory odborníků budou brány světem politiky dostatečně v potaz, to je samozřejmě věc jiná. Důležité však je, že tyto názory jsou dostatečně známy a každý, kdo je nebude respektovat, by se měl alespoň snažit se s nimi poctivě argumentačně vypořádat. Tento sborník proto obsahuje deset textů, které nejen připomínají 25 let existence Ústavy, nýbrž i dávají odpovědi na řadu aktuálních otázek jejího výkladu.

Úsměvné fejetony nejen o literatuře, psané renomovanými právníky, Vojtěchem Šimíčkem a Michalem Bobkem (soudci Ústavního soudu, Nejvyššího správního soudu, učiteli právnických fakult ad.).

Spočíval problém komunistického práva jen v jeho aplikaci konkrétními lidmi popřípadě v jeho dočasném více či méně přímém ovlivňování nedemokratickou politikou anebo v systému jako takovém? Bylo možno očekávat, že když bychom s cinkáním klíčů ještě pár let počkali, dočkali bychom se nakonec přece jen tak dlouho ohlašovaných světlých zítřků? Na jakých hodnotách vlastně bylo komunistické právo založeno? Je něco, čím toto právo přispělo do „světové pokladnice jurisprudence“? Měli bychom se k některým jeho institutům vrátit, respektive, je dobře, že jsme u nich zůstali? Celkem dvacet devět autorů odpovídá na tyto otázky ve třech desítkách příspěvků dělených do čtyř částí. První z nich obsahuje texty zaměřené na obecnější filosofické a historické okolnosti spojené s komunistickým právem. Druhá část nabízí analýzy jednotlivých právních odvětví, hlavních institutů, osobností a vývojových trendů. Třetí část se věnuje rozboru právní úpravy i faktické reality činnosti v nejvýznamnějších právních profesích. Konečně čtvrtá zahrnuje několik osobních vzpomínek na dobu komunistického práva.

Učebnice pro posluchače právnických fakult analyzující významné či badatelsky relevantní ústavní systémy cizích zemí. Obsahuje analýzu ústavního systému Velké Británie, USA, Itálie, Francie, SRN, Rakouska, Polska, severských států, Slovenska a Ruské federace.

Monografie je prvním uceleným zpracováním kasační stížnosti - jednoho z klíčových institutů správního soudnictví. Kasační stížnost je svou povahou mimořádným opravným prostředkem a rozhodování o ní je svěřeno Nejvyššímu správnímu soudu, což představuje významnou část jeho činnosti. Kasační stížnosti je v monografii věnována pozornost jak z pohledu právní úpravy, jejích změn, tak i judikatury a jejího zhodnocení, včetně možných návrhů de lege ferenda.