Vlastina Svátková Libros

Kdysi dávno, hodně dávno, kdy jsem ještě o životě netušila skoro nic a identifikovala jsem jenom stavy hluboké deprese a euforie, mě správným směrem nastartovala jedna útlá kniha. Otevřela mi oči, abych se mohla vydat na cestu. Autorka věřila na zázraky a já tehdy potřebovala šíleně moc věřit na zázraky! Dnes na zázraky ani náhody nevěřím. Jsem sarkastická a ironická, a v mé knize najdete i pár sprostých slov. Ale smysl mé knihy je stejný, jako té, která mi před lety zachránila život. Má pomoct těm, kteří to potřebují a hlavně chtějí. Má dát naději tam, kde už žádná není. Tato kniha je pro ženy, které opakují stejné chyby, hledají lásku a pochopení. Je pro dívky a dcery, které si připadají divné, ošklivé a nepochopené. Je pro rodiče, kteří nadevše milují své děti. Je pro muže, kteří chtějí pochopit své ženy. Je pro všechny. Protože je o životě. A život je prostor pro duši. Chvíli jsme nahoře, chvíli dole na dně. Všichni toužíme nalézt rovnováhu tam někde uprostřed. Mezi dnem a hladinou. Mezi smutkem a štěstím.

Knížka Vlastiny Svátkové Sama Sebou je psaná stylem krátkých autentických příběhů a osobních výpovědí. Rozvod, péče o dva malé syny, hledání smyslu života a humoru, i když zrovna klečíme na kolenou a učíme sa znovu vstát. Velmi citlivá, upřímná a ženská knížka v novém obalu.

Moara s podtitulom O čom všetkom je láska... je kniha vlastných zážitkov niekoľkoročnej cesty životom mladej autorky s pozoruhodnými filozofickými zamysleniami, reminiscenciami a porovnaniami, ktoré čitateľa neustále držia, aby doslova hltal slová a neodtrhol sa od knižky, kým ju neprečíta celú.

Vše, co září, si musí projít tmou. Není třeba se jí bát. Jen se jí nechat vést. Co se vlastně nachází na konci tmy? Bolest, nebo odvaha? Co když je tma jediným bodem na mapě, kde můžeš najít sama sebe? Zůstaneš, kde jsi, nebo půjdeš? Opustíš zdánlivě milované? Překročíš vše, co tebou manipuluje, a naučíš se říkat hlasité NE? Zamíříš tam, kde se o lásku neprosí? Vykročíš tam, kde láska dávno je? Ve své nové knize Najdeš mě ve tmě, jsem psala o tom, co jsem slyšela v naprostém tichu. O lidech, kteří nic neříkají, ale tolik by toho potřebovali říct. Naslouchala jsem tomu, co nikdo nahlas nevysloví, protože strach je silnější. Naslouchala jsem sama sobě a psala o tichu ve tmě. Příběh o hoře, na kterou jsem vyšlapala, abych se podívala před sebe, na pokraji sil a skoro bez dechu, a uviděla ještě větší horu. Cesta, která nikdy nekončí. Cesta, která nám dovolí na chvíli pocítit záblesk štěstí. Cesta, která nám ukazuje vše, co potřebujeme vědět. Cesta, která nás vede tam, kam potřebujeme jít, i když neříká nic o místě, kam nás vede. Můj příběh je i váš. Byl, nebo jednou bude. Všichni jsme součástí toho, co čteme.