Autor, který pracoval řadu let na gerontopsychiatrii, v úvahách interpretuje nejen stárnutí během svého vlastního života, ale i smutné zážitky s pacienty z léčeben pro duševně nemocné.
Sbírka autobiografických básní, tématizující bilancování na konci milénia, doprovázeno černobílými fotografiemi pražských pasáží 70. let (autor Martin Smitka). Doslov napsal Rudolf Matys.
Poezie reflektující autorovo pracovní okolí (psycholog-geriatr), osudy lidí, kteří pracují k smrti ve velmi zhutnělém podání bezveršových básní, které na nás chrlí obrazy těžkého existenciálního poselství. (výběr z poezie 1958-1998)
Koláž autentických záznamů a kreseb z léčebny, esejů a poezie gerontopsychologa V. Smitky je výpovědí o stáří, duševní nemoci a smrti, zároveň ale i hledáním naděje, smyslu a lidského porozumění.
Vydáno ke 40. výročí osvobození Československa sovětskou armádou.