Alžběta Šerberová Orden de los libros

Povídky o lidských osudech z let 1970 - 1990.

V tomto románě napsaném na počátku sedmdesátých let a později několikrát přepracovaném, nás autorka přivádí do Mostu před více než patnácti lety, kdy se bouraly staré čtvrtě a zakládal Most nový, kdy se kvůli rozšiřující se těžbě uhlí, stěhoval děkanský chrám apod. Most, město v agonii umírající, hroutící se do své pozapomenuté minulosti a pozvolna opuštěné lidmi, sestává ze samých starých domů. A v jednom z nich žijí Broňa a Kvido, mladí manželé, rozčilující okolí svou vzájemnou láskou a neúčastí v kompromisech, vědomou nepřizpůsobivostí a neušmudlaností životního kréda. Zejména Broňa žije svůj život jako velký sen, v kterém je místo pro všechny přátelské duše bez rozdílu. Začne s ním, s jedinečností svého prožitku štěstí, však brzy narážet na otevřený odpor okolí, jež spojuje bezcílnost, nuda a marná touha po smysluplném životě. Broňa je snivá a slabá - a lze ji se jí proto divit, že se namísto odporu rozhodne přizpůsobit se? Rozhodne se k popření sebe sama, k vědomému sebezničení, aby přestala provokovat zlý zájem svého okolí. I tento román Alžběty Šerberové, je složitější a vícevrstevnatou výpovědí o dnešním světě.

Pět povídek o obtížnosti rozhodnutí, které jsou nuceny ženy ve svém životě učinit.

Patnáct povídek, jejichž téma spojuje touha po upřímných lidských vztazích.

Hlavní hrdinka se brání zmechnizované podobě životních vztahů, nesnáší přetvářku, vnitřní vyhořelost a prázdnotu, a proto vyvádí z míry některé lidi, s nimiž přichází do styku.

Sborník povídek tří autorů, jejichž společným jmenovatelem je pouze volná obrazotvornost, fantazie a sen.

Prožitky dvojice mladých žen, jimž jejich vzájemný cit proměňuje každodennost ve smyslové dobrodružství.