Eduard Štorch Libros

Vyprávění o tom, jak se sedlák může stát českým knížetem

Edice Z letopisů Eduarda Štorcha uvádí nejlepší díla slavného autora v novém ilustrovaném vydání! V Osadě Havranů a v novele U Veliké řeky Eduard Štorch volně navazuje na svou vizi pravěkého světa, tak jak ji započal v románu Lovci mamutů. Ač se jedná o tituly méně známé, svou čtivostí a kvalitou přesvědčí každého čtenáře. Štorch nás tentokrát zavádí do mladší doby kamenné, dob prvních osadníků a zemědělců v českých zemích. V sérii dobrodružných příběhů přibližuje způsob života našich předků – nepřetržitý boj o přežití a odolávání neustálému nebezpečí.

Román Meč proti meči, napsal Eduard Štorch v roce 1940, tedy na začátku druhé světové války. Jeho vydání nejenže nebylo německými úřady povoleno, ale román byl dokonce i zabaven. Příběh z dob zakládání českého státu a pádu Polabských Slovanů, zachycuje zápas slovanských kmenů o státní svéprávnost s německým císařem Otou a jeho krutým pomocníkem markýzem Gerem, je totiž plný jinotajných narážek a nejednoznačných epizod.

Vyprávění o životě lidí doby neolitické v podání určeném především školním dětem jako doprovodná četba k výkladu (se souhrnem základních informací o době kamenné v dodatku). Tato odborná publikace byla později rozšířena a vydána jako román U Veliké řeky.

Je to příběh z mladší doby kamenné, popisující život kmene Havranů. Hlavní postavy: Havranpírko, Černý Havran, Kňučák, Veveřice, Dráp, Sokolí oko a Divous.

Dobrodružný příběh z doby bronzové o životě rodu Kotojedů, Čechů a popelnicového lidu. Vhodné pro starší děti. Rod Čechů sedí kolem ohně a dobírá si vzdálený rod Kotojedů. Z klidu je vytrhne matka se dvěma dětmi, ve kterých praotec Čech poznává svá vnoučata. Je neuvěřitelné, že dokázali v zimě putovat takovou dálku. Rod je totiž před svou poutí opustil z důvodu nemoci. Příběh vypráví i o rodech popelnicového lidu, kteří spalovali své mrtvé na hranicích dříví a pak popel sebrali a pochovali v hliněných nádobách.... celý text

Příběh z mladší doby kamenné, ilustroval Zdeněk Burian. Divous, Kňučák, Dráp, Veveřice. Zvláštní jména? To proto, že jsme se ocitli v mladší době kamenné, v příběhu z pravěku, který nám vypráví o statečném a čestném Havranpírkovi a o jeho odvážných činech, o tom, jak obtížné bylo obstát v kruté zimě, jak se zacházelo se zrádci a jak bojovaly jednotlivé rody s přírodou i mezi sebou, co je žluté kouzlo i jak se z Havranpírka stal muž Bystrý havran.

Do povodí Vltavy - Veliké řeky v pražské kotlině je zasazen děj dobrodružného vyprávění, zpodobujícího v průběhu několika staletí dobu zhruba před pěti tisíci lety. Autor zde v sevřeně komponovaných kapitolách zachycuje osudyi primitivní život pravěkých kmenů, které svádějí boj spřírodou i vzájemně mezi sebou o výhodnější loviště a postupně se kultivují.

Román z doby neolitu naší země vypráví dramatický příběh dcery náčelníka kmene Medvědů. Únos, strastiplný únik ze zajetí, dobrodružné příběhy tří statečných chlapců, to jsou orientační situace napínavé knihy, jejíž děj se odehrává na přelomu matriarchálního a patriarchálního řádu.

Vyprávění z dějin naší země na počátku n. l. vyšlo poprvé v r. 1932. Prolínají se v něm dvě pásma. První ličí boje statečného a šlechetného Marobuda s římským princem Tiberiem, bojovným a ctižádostivým náčelníkem germánských kmenů Arminiem a zrádným vladykou Katvaldou, na krátký čas i markomanským králem. Druhé sleduje osudy převozníka Vaňka, jeho syna Mojmíra, vladyky Vitorada a jeho dcery Běly.... celý text