Elena Poniatowska Libros

Publicada en 1969 e inspirada en la vida y testimonios de una persona real, "Hasta no verte Jesús mío" da cuenta de las peripecias de Jesusa Palancares, una mujer de extracción humilde de Oaxaca, huérfana de madre a temprana edad, que termina conociendo todo el país al unirse, de la mano de su marido, a las tropas de la revolución mexicana. Una vez viuda, se desplaza y se instala en la capital, donde tendrá que sobrevivir dedicándose al duro trabajo de las fábricas y al no menor de las casas, como sirvienta y lavandera. Su áspera existencia la llevará a encontrar refugio en la espiritualidad y la religión, y a creer en la reencarnación. Narrada en primera persona, en un lenguaje popular tratado con especial sensibilidad, el humor, la violencia, el compromiso velado, la presencia viva de la muerte y la alucinación se combinan en las páginas de esta novela en la que queda patente la inquebrantable conciencia social y el compromiso con los más desfavorecidos por parte de Elena Poniatowska.

Ocho cuentos breves, envolventes, cautivantes de principio a fin, se reúnen en este volumen reflejando estados anímicos, reflexionando sobre los miedos, ansiedades, pasiones; la desilusión se cuela como un mal venéreo, atraviesa dolorosamente las páginas, esas páginas tan llenas de presencia humana, tan perfumadas a México, el hermoso, irreflexivo, alborotado y profundo México. La droga, el amor, la soledad, el engaño, perros, alcachofas que se muerden en un rito sensual que aliviana el sufrimiento de las vidas mal vividas, son tantas las imágenes, tantos los sonidos, los personajes que huelen y respiran como si uno pudiese tomarlos, extraerlos ya con cuerpo de nervio y sangre y huesos, desde las letras, palabras y frases de cada una de las ocho historias.

Hay una historia nacional que se escribe todos los días, y todos los días se borra. Es la historia secreta de esta década, el secreto a voces de las aspiraciones y luchas populares y sus héroes y mártires, que sólo fugazmente aparecen en las páginas rojas de los diarios.De cara a esto, una vez más es Elena Poniatowska la relatora de aquello que se querría relegar al olvido, la cronista de nuestros tiempos: así, vívidamente escribe la vida precaria de los inmigrados a la gran ciudad; conmovedoramente, ahonda en la memoria del Movimiento del 68; en páginas inolvidables narra la huelga de hambre en la Catedral de las madres de presos y desaparecidos políticos, y reconstruye sensible y sagazmente, en fin, la gesta de la colonia Rubén Jaramillo en Cuernavaca.Fuerte es el silencio -donde lo llamado "policíaco" recupera su dignidad política, donde las muertes y las muertes no son absurdas, donde se reconstruyen los hechos que le han dado su cariz a nuestros días, donde los sentimientos se hilvanan para recuperar la memoria- constituye un admirable principio de la verdadera historia mexicana.

Útlý román v dopisech věnovala autorka životu zapomenuté ruské malířky Anny Beloffové, která krátký čas provázela životem slavného mexického malíře Diego Riveru. V deseti fiktivních dopisech, inspirovaných osudem malířky, s níž měla autorka obdobnou životní zkušenost, načrtává životní příběh nadané ruské výtvarnice, která nejprve jako modelka, od roku 1911 jako životní družka provázela Riveru a po boku slavného muže těžce zápasila o vlastní identitu. Na počátku 20. let 20. století se jejich cesty rozešly, Rivera ji po návratu do Mexika zanechal v Paříži, stačil jí ale poznamenat hlubokou láskou ke své vlasti. Po deseti letech, kdy milostný vztah dávno skončil, přijíždí Beloffová do vytouženého Mexika, kde se zapojuje do místního výtvarného hnutí a s Riverou se stýká jen příležitostně. Tam také jako téměř zapomenutá umělkyně v šedesátých letech umírá. Úsporný a emocionálně silný příběh rozporuplného milostného vztahu mezi dvěma výraznými osobnostmi je nenásilně zasazen do prostředí ruské emigrace a autorce se v něm podařilo i velmi sugestivně postihnout atmosféru kosmopolitní Paříže na počátku 20. let 20. století. Kniha je uzavřena autentickým dopisem Beloffové Riverovi, který autorku k napsání románu inspiroval.

Leonora is een intrigerende roman over het ongelooflijke leven van de Britse kunstenares Leonora Carrington, een van de laatste surrealisten. Het is een avonturenroman, een schreeuw om vrijheid en een prachtige beschrijving van de artistieke avantgarde van de eerste helft van de twintigste eeuw. De eigenzinnige Leonora Carrington (1917-2011) was tot haar dood op 94-jarige leeftijd een levende legende. Als jonge vrouw trok ze in Parijs op met Dali, Duchamp en Picasso, en had ze turbulente liefdesverhoudingen met de Franse dichter Paul Eluard en de Duitse kunstenaar Max Ernst. Toen Ernst in de Tweede Wereldoorlog naar een concentratiekamp werd gestuurd, verloor ze haar verstand en belandde in een inrichting. Ze ontsnapte en trouwde met een Mexicaanse diplomaat die haar hielp te vluchten naar New York. Daar brak ze, dankzij de hulp van kunstverzamelaar Peggy Guggenheim, door met haar eigen schilderijen. Uiteindelijk vestigde Leonora Carrington zich in Mexico, waar ze haar hele leven bleef schrijven, schilderen en beeldhouwen. Haar schilderijen hangen wereldwijd in musea.

Elena Poniatowskas Roman Tinissima schildert das kurze, leidenschaftliche Leben von Tina Modotti (1896-1942), das von Liebe, Kunst und politischer Aktivität geprägt ist. Als Tochter italienischer Einwanderer kommt Tina 1913 nach San Francisco, wo sie als „exotische Schönheit“ in Theater und Stummfilm auftritt. In den Künstlerkreisen erlebt sie eine Zeit der geistigen und sexuellen Befreiung und lernt Edward Weston, einen bedeutenden Fotografen, kennen. Ihre Liebesbeziehung führt sie ins pulsierende Mexiko der zwanziger Jahre, wo ihr Haus zum Treffpunkt für Künstler wird, darunter Diego Rivera, der sie in einem Wandgemälde verewigt. Tina entwickelt sich zur Fotografin mit sozialem Engagement und einem ausgeprägten Sinn für Schönheit, während sie sich aktiv auf die Seite der revolutionären Linken stellt. Im Januar 1929 wird ihr Leben durch den Mord an ihrem Liebhaber Julio Antonio Mella, einem politischen Flüchtling, erschüttert. Verdächtigungen und die Boulevardpresse zwingen sie zur Ausreise aus Mexiko, was einen Wendepunkt in ihrem Leben darstellt. Poniatowska verfolgt Tinas Weg von ihrer Kindheit in Udine über Berlin und Moskau bis zu ihren letzten Jahren in Mexiko-Stadt, wo sie 1942 stirbt. Durch Poniatowskas einfühlsame Erzählweise wird Tinas außergewöhnliches Leben und die Atmosphäre dieser unruhigen Epoche lebendig.

Jedna z největších a nejuznávanějších současných mexických spisovatelek a publicistek ve své knize předkládá portréty sedmi mexických ženských osobností převážně z první poloviny 20. století, z nichž každá svým neopakovatelným způsobem výrazně ovlivnila kulturní a společenské dění Mexika.