Ve druhé knize povídek autor sleduje konání různých osobnostních typů, napříč jejich společenskému postavení; jejich postoje v proměnách času, ideologií, i společenské poptávky. Včetně obcházení zákonů či balancování na jejich hraně. Promyšleně, s vědomím intelektuální převahy, nebo amatérsky, ale o to fyzicky agresivněji. Nechybí ani veselejší pohled na svět, v podání zajatců nemocničního pokoje.
Sbírka básní je vyjádřením autorova citového vnímání dějů, často v konfrontaci s racionální podstatou nebo nahodilostí. Aniž by čtenáři vnucoval vlastní vidění světa, předkládá „barvy života s utajenou melodií“, které se stávají prostředkem k meditativnímu vyústění, v úvahách o lidském bytí, štěstí i potěše z přírodních krás či tajemností; především vánočních svátků.
Když inženýr Hlaváček nalezne pod kamenem hromadu peněz, netuší, že se jejich odnesením stává spolupachatelem série zločinů, mezi nimiž nechybí ani několikanásobná vražda. Soubor povídek převážně s kriminální zápletkou. Pro odlehčení však v knize najdete i několik povídek humorných, romantických a vzpomínajících na mladické nerozvážnosti v době tuhého socialismu. Protože jak říkávala babička: „Každá sranda něco stojí.“