Jaká práva má umělá inteligence?
Pravidla přijatá dnes se zítra stávají zastaralými. Jak právo reaguje na dynamiku současného světa? Jak se staví k novým technologiím, které vychází z umělé inteligence a sběru velkého množství dat? Proč se soukromí může stát v 21. století jen iluzí a jak jej může právo chránit? A co je to vlastně právo v dnešní době, jaký je jeho smysl a význam? Kniha má ambici odpovědět na tyto i další aktuální otázky a podat čtenáři přehled o výzvách, kterým moderní právo v 21. století čelí.
Esej Nové besedy nabízí hlubší zamyšlení a originální náhled na klíčové otázky, které nese život v současné společnosti. Významní a cenění autoři nahlíží na téma z pohledu různých vědních oborů.
Čemu věřit?
Orientace ve společnosti a každodenním dění a vztahování se ke světu vychází také ze schopnosti a možnosti rozeznat fakta od názorů a od nepravd; vidět jasně obrysy věcí a událostí a kriticky myslet o jejich obsahu. Kromě světa reflektovat i sebe, svojí pozici v něm, a pak činit rozhodnutí. Pojmy jako pravda a pravdivost byly samozřejmě vždy víceznačné. Avšak i když jak historickou, tak aktuální mnohoznačnost takovýchto kritických pojmů budeme brát jako nutné východisko, je současný kontext, v němž se má člověk rozhodovat a konat, znejišťující v tolika oblastech a nabízející tak vrstevnaté a typově různé víceznačnosti, že se stává neustále obtížnějším najít jakési „pevné body“, o které by se jeho každodenní existence, vytváření názorů a praktické jednání mohly opřít.
Co jsou ty oporné body, ostrůvky možností důvěry? Jsou v konkrétních lidech, v institucích, v umění, v systémech, inteligenci, určitých poznatcích, postupech či vědách? Nad tématem „Čemu věřit“ se zamýšlí autoři nakladatelství Nová beseda, kteří jsou odbornými autoritami a mysliteli v různých oborech a oblastech poznání.
Kniha Inteligentní stroje a právo nabízí čtenářsky přístupný pohled na vybrané právní úpravy týkající se nakládání s informacemi a daty v kontextu českého, unijního i amerického práva. Zkoumá také limity využívání systémů umělé inteligence, jak jsou (nebo by měly být) vymezeny platnou i potenciální budoucí legislativou. Zdaleka se však neomezuje pouze na samotný stav právních předpisů – v souvislosti s hypotetickou „elektronickou osobou“ otevírá také širší témata právní subjektivity či hodnotových otázek nebo možností umělé inteligence za současného stavu technického pokroku. Zjišťujeme, že umělá inteligence může pomáhat například při správě městského parkování, ale spíše selhává tam, kde je potřeba nuance – třeba v případě posuzování slevy z kupní ceny nebo při rozhodování v soudní síni.
