Lenka Hrabalová Libros

Barvitý cestopis od íránistky a arabistky Lenky Hrabalové, která má s touto fascinující zemí více než desetiletou zkušenost, přináší komplexní pohled na Írán. Tato obrovská země plná kontrastů přitahuje cestovatele, ale stále se potýká s pověstí nebezpečného místa. Mnozí z nás mají o Íránu omezené představy, zaměřené na množenství, alkohol a islámské právo, přičemž skutečnost je mnohem bohatší a kulturně rozmanitější. Autorka reaguje na časté otázky posluchačů svých přednášek a nabízí odpovědi v širších souvislostech. V úvodu se věnuje zajímavým obdobím íránské historie, jako je výstavba Esfahánu a počátky americko-íránského nepřátelství. V kapitole o tvářích Islámské republiky se zaměřuje na náboženské skupiny, etnika a sexualitu v Íránu, stejně jako na islámské zákony. Třetí část seznamuje čtenáře s různými regiony Íránu, jejich specifiky, jako jsou římské památky, pašování alkoholu a boj pouštního národa o vodu. Nechybí ani kapitola o íránských ulicích, která láká na místní speciality a tradiční lázně. Čtenáři se mohou těšit na legendy, nádherné fotografie a tipy na nejlepší zmrzlinu.

Saharské příběhy jsou sbírkou zážitků z oblasti severozápadní Afriky, které spojují dohromady cestovatelské zkušenosti a znalosti akademika. Příběhy začaly vznikat v roce 2014, kdy autorka žila v Maroku a začala poznávat jeho lidi, kulturu a bohatou historii. Od té doby skládala postupně kapitolu ke kapitole, aby co nejlépe vykreslila dějiny, náboženství i tradice nejen Maroka, ale také jeho širokého okolí. Lenka Hrabalová je arabistka a íránistka, která se Blízkému východu a Severní Africe věnuje už více než dekádu. Za tu dobu stihla navštívit přes dvacet zemí regionu, a to ať už pracovně jako průvodkyně, badatelka v rámci doktorského výzkumu, či jako cestovatelka s batohem na zádech.

Klimatická krize se projevuje všude. Nejvíce na místech, na něž běžně nemyslíme. Říká se, že rozbuškami konfliktů budoucnosti budou spory o základní zdroje — pitnou vodu, zemědělskou půdu, místo pro život. Snad nikde to neplatí tolik jako v zemích Blízkého východu a severní Afriky, o nichž se však do médií dostanou zprávy pouze v souvislosti s politickými krizemi, nikoli už těmi environmentálními. Arabistka Lenka Hrabalová se proto v Neúrodném půlměsíci vydává k řekám Eufratu a Tigridu, aby vyprávěla příběh vody, jejího nedostatku i strategického významu. Zkoumá, jestli se může znovu zazelenat Sahara a zda čerpání jejích obrovských podzemních zásob vody s sebou nenese i nějaká rizika. Ohledává historii prastarých lesů a jejich blízkou budoucnost, která bude patrně suchá, plná požárů, ale také nových technologií a ekologických přístupů. Setkává se s místními lidmi i zahraničními vědci, kteří všichni hledají řešení a způsoby, jak zadržet vláhu, zchladit vzduch a něco vypěstovat. A zároveň líčí celý region v nečekané, překvapivé a potřebné perspektivě.

Kulturní krajina Blízkého východu a severní Afriky se transformuje velmi rychle a velká část destrukcí není spjatá s přímou činností člověka, ale spíše s jeho nezájmem, zkombinovaným s přírodními podmínkami a dalšími faktory, zapříčiňujícími degradaci mnoha lokalit. Zájem práce leží v přímém negativním vlivu lidské činnosti na kulturní statky. Cílem této studie je analyzovat člověkem cíleně zapříčiněné důvody ztráty kulturních statků v regionu Blízkého východu a severní Afriky ve 21. století a určit faktory a strany, které přispívají k jeho destrukci, ale také ochraně. Základní myšlenkou práce je, že destrukci kulturních statků na Blízkém východě a v severní Africe nelze charakterizovat jako čistě náboženskou, ale je nutné ji vnímat v kontextu řady důvodů, které mohou být propagačního, strategicko-vojenského, politického či etnického charakteru, přičemž je zároveň nutné mít na paměti, že džihádistické skupiny nejsou jediné, které za ztrátou kulturních a historických objektů stojí.