Máj Známé autorovo dílo a nešťastné lásce, která končí smrtí. Marinka Námětem byla autorovi nešťastná láska k nemocné, umírající dívce. Romantickým stylem napsaná lyrická povídka zobrazuje život a vzhled v té době jedné z nejchudších čtvrtí Prahy, čtvrti na Františku v kontrastu s krásou Kanálské zahrady v mnohem bohatší části v místě dnešních Vinohrad. Doslov napsal a poznámkami opatřil Dr. Bohumil Banajka. Vydání druhé.
Jiří Šotola coby autor veršů je v současnosti spíše relativizován, ne-li úplně přehlížen. Přitom jeho básnická tvorba provokuje i tím, co o ní dodnes vlastně spíš jen tušíme a co v ní na nás ještě čeká k objevení. Strach, úzkost i sarkastická nota jsou narovnávány a doplňovány ideálem, snem, budoucností. Kontrast i polemika (mnohdy se sebou samým) vede básníka pomalu, ale jistě k výraznému teatrálnímu gestu, k jakési nečasové, loutkové podobě nějakého světa, na nějž se díváme, ve kterém se stejnou měrou ubližuje i miluje. Míří k rozporům, k dialogičnosti, k nějaké stále výraznější dějové poezii.
Soubor divadelních her Jiřího Šotoly obsahuje mimo jiné drama o císaři římském a králi českém Karlu IV. a jeho cestě do Francie. Další hry: Padalo listí, padala jablíčka A jenom země bude má
Prozaická prvotina Jiřího Šotoly je metaforický román o rekatolizaci slavatovského panství Košumberk během 17. století a nástupu baroka v Čechách. Odvěký konflikt mezi člověkem a ideologií ožívá v typickým šotolovským způsobem v působivém díle z roku 1969, jež bylo mj. zdramatizováno pro Divadlo na Vinohradech. Tovaryšstvo Ježíšovo je prozaická prvotina Jiřího Šotoly, psal ji ovšem již jako známý autor na konci 60. let. Kniha, která se nedlouho po svém vydání stala legendou, je jednou z nejzajímavějších výpovědí o působení jezuitského řádu na českém venkově, v prostředí nastupujícího baroka a sílící protireformace na konci 17. století.
Moderní verše s absurdními příběhy a obrazy, verše, které se v ironickém podtextu dotýkají základních otázek lidského bytí (Co platno člověku? / Co na tom sejde, sejde-li? / ... Co si přát / než nohu lidstva, kterak důstojně /
Román Svatý na mostě je věnován osudům generálního církevního vikáře Jana Nepomuckého, který byl umučen v době panování krále Václava IV. a později byl katolickou církví svatořečen. V typickém šotolovském stylu líčí zákulisní poměry v tehdejší církvi a dějinné paradoxy, které provázely život tohoto světově proslulého světce.
Sbírka básní; verše jsou velmi pesimistické, pochybuje zde o smyslu života.
Knížka básnických variací na téma stárnutí a smrti i věčně obnovovaného koloběhu života a lásky v člověku i lidstvu. 2. vydání
Kuře na rožni, historický román a zároveň jedna z nejúspěšnějších prozaických knih Jiřího Šotoly, je životním příběhem vojenského zběha a potulného loutkáře Matěje Kuře. V mnohovrstvém ději, podaném autorovým charakteristickým mistrovským způsobem, prchá nedobrovolný infanterista z rakouské armády, aby z něj - obrácen osudem a událostmi podobně jako kuře pečené na rožni - zmizel během bitvy u Slavkova, konané opět za jeho nedobrovolné účasti. Prostředí divadel, venkovské šlechty, narychlo improvizovaných pimprlových scén, zatuchlých hospod a klidných klášterů, novověkých grutů a jejich hospodářů, příběhy podmalované snovými obrazy oživlých loutek, sychravých kopců, blátivých stezek a polí, krajina s všudypřítomným deštěm nebo sněhem, zalézajícím do děravých bot a vetchého pláště Matthesiase Kuře, a konečně proměny nálad jeho utrmácené duše - to je svět bez slávy a hrdinů, bez vítězných bitev a vznešených fanfár, v němž jakýmkoli způsobem prohraný osud nabývá dimenze lidství.
Zítra a pozítří. Zámek pro Barborku. Tři chlapi v chalupě (sólo). Domácí víno. Příběh o životě a smrti
Pět her vybraných z české televizní dramatické tvorby let 1960-1965, z nichž každá je svým způsobem ukázkou charakteru a možností s televizí se zrodivšího nového literárního útvaru. - Zítra a pozítří / Jiří Hubač - Zámek pro Barborku / Drahoslav Makovička - Tři chlapi v chalupě/ Jaroslav Dietl - Domácí víno / Pavel Hajný - Příběh o životě a smrti / Jiří Šotola Sestavil a doslov Televizní hra a některé otázky vztahu televize a umění napsal Vladislav Čejchan.
