Kniha zkoumá japonské hory jako místa náboženských praktik a nabízí pohled na historický i současný stav těchto praktik, včetně ekonomických aspektů jejich vývoje. První tři kapitoly se zaměřují na historický vývoj náboženských praktik v horské oblasti Tatejama, přičemž odhalují souvislosti mezi horami a představami o posmrtném životě v Japonsku. Příklad poutnického místa Tatejama, populárního v období Edo, ilustruje, jak fungovalo poutnické místo a náboženský kult v této době, přičemž autorka zdůrazňuje ekonomické aspekty jeho provozu. Terénní výzkum a účast na náboženských praktikách v Tatejamě a Dewa Sanzan umožnily autorce sledovat jejich současný stav a odhalit roli kulturního dědictví v udržování těchto praktik. Tato část poskytuje zajímavý pohled na adaptaci poskytovatelů a účastníků náboženských praktik na moderní podmínky. Poslední kapitola se věnuje novodobým asketickým úkonům ve vodopádech, které, ač považované za marginální, ukazují komplexnost a kreativitu v úsilí o jejich zachování.
