Edgar Morin es un filósofo y sociólogo francés, reconocido internacionalmente por su trabajo sobre la complejidad y el 'pensamiento complejo.' Su obra abarca campos diversos, incluyendo estudios de medios, política, ecología y educación. Morin se distingue por su enfoque transdisciplinario, entrelazando varias disciplinas para descubrir conexiones entre fenómenos aparentemente dispares. Su estilo de escritura es a menudo reflexivo y analítico, con el objetivo de comprender la intrincada naturaleza del mundo.
Edgar Morin explora el potencial humano aún no desarrollado y la brecha entre nuestros valores éticos y la barbarie moral. Propone un "mapa" del pensamiento complejo que nos ayude a enfrentar la complejidad del mundo actual y a construir una civilización global respetuosa de la diversidad y orientada hacia un futuro humano.
En un contexto de crisis de las utopías, Morin sugiere reformar nuestro pensamiento y redefinir nuestras metas en la Tierra. Aunque el progreso no está asegurado, se abre la posibilidad de una nueva toma de conciencia.
Si queremos que la Tierra pueda satisfacer las necesidades de los seres humanos que la habitan, la sociedad humana debe transformarse. En esta evolución, la educación, en su sentido más amplio, desempeña un papel preponderante. La educación es la “fuerza del futuro”, pues constituye uno de los instrumentos más poderosos para realizar el cambio. Es necesario reconsiderar la organización del conocimiento, y para ello debemos derribar las barreras tradicionales entre las disciplinas y concebir una manera de reunir lo que hasta ahora ha estado separado. Y al realizar estas reformas hay mantener la mirada fija a largo plazo, hacia el mundo de las generaciones futuras, pues tenemos una enorme responsabilidad en relación a ellas.
Tells the story of the author's father, Vidal Nahoum, the Sephardic Jews, and of Europe.
When The Cinema, or The Imaginary Man first appeared in 1956, the movies and the moviegoing experience were generally not regarded as worthy of serious scholarly consideration. Yet, French critic and social theorist Edgar Morin perceived in the cinema a complex phenomenon capable of illuminating fundamental truths about thought, imagination, and human nature - which allowed him to connect the mythic universe of gods and spirits present within the most primitive societies to the hyperreality emanating from the images projected on the screen. Now making its English-language debut, this audacious, provocative work draws on insights from poets, filmmakers, anthropologists, and philosophers to restore to the cinema the sense of magic first enjoyed at the dawn of the medium. Morin's inquiry follows two veins of investigation. The first focuses on the cinematic image as the nexus between the real and the imaginary; the second examines the cinema's re-creation of the archaic universe of doubles and ghosts and its power to possess, to bewitch, to nourish dreams, desires, and aspirations. "We experience the cinema in a state of double consciousness," Morin writes, "an astonishing phenomenon where the illusion of reality is inseparable from the awareness that it is really an illusion."
Contains essays on the subject of complexity.
L'humanité est aujourd'hui à la croisée des chemins : la mondialisation, sous l'emprise du capitalisme financier, a révélé sa fragilité tandis qu'on assiste à la montée des périls : conflits ethniques, religieux et politiques, dégradation de la biosphère, accroissement des inégalités et de la misère à l'échelle du globe. Cette voie est donc sans issue. Dans ce livre Edgar Morin propose d'explorer une autre Voie, seule à même de nous permettre de retrouver une cohérence, un sens et un avenir. Elle passe par une multitude d'initiatives d'ores et déjà mises en ouvre aux quatre coins du monde, mais qui sont encore isolées et invisibles. Comment fédérer dans une Voie nouvelle les voies de la réforme de l'éducation, de la réforme écologique, de la réforme politique, de la réforme économique, des réformes de société et des réformes de vie ? Ce livre propose une utopie concrète à l'horizon de nos actions qui fait plus que sembler désirable. Elle s'impose comme une urgence indispensable.
Tři přednášky francouzského sociologa a antropologa: Celistvost lásky, Pramen poezie a Moudrost nutná a nemožná. Láska, poezie a moudrost patří podle Morina k základním antropologickým konstantám člověka. Láska jakožto syntéza fyzična a mystična je zároveň poezií a zároveň transcendencí moudrosti a šílenství. Poezie nás uvádí do stavu vytržení a moudrost je moudrá v tom, že si uvědomuje své meze. Všechny tři se vymezují vzhledem k svým protipólům: láska k odlidštění, poezie k próze a moudrost k šílenství racionality. Morin upozorňuje na nemoc současného světa, v němž se jazýček vah nebezpečně vychýlil ve prospěch hyperprozaična, strohé racionality a individualismu. Morin ovšem neopěvuje lásku, poezii a moudrost, ani nezatracuje jejich protiklady. Cestu ke znovunalezení ztracené rovnováhy vidí v jejich ustavičném dialogu.
Autor kritizuje postoj vědců, kteří odmítají převzít odpovědnost za důsledky technické aplikace vědeckých objevů a přenášejí ji na politiky, kteří o uplatnění technických aplikací rozhodují. Vysvětluje také, jak k jejich postoji došlo. Jedině nové chápání vědy ji dokáže zapojit do společenských, historických a kulturních souvislostí a umožní jí, aby přijala svůj díl odpovědnosti. Vědomí vědy je v tomto smyslu i jejím svědomím.
