Emmanuel Roblès, de origen obrero, estudió en Argel, donde conectó con escritores emergentes como Albert Camus. Sus primeras experiencias como soldado y corresponsal de guerra informaron profundamente su obra, dotándola de fuertes emociones y ricas temáticas. Tras la guerra, regresó a Argel para fundar una revista literaria, y su novela 'Les Hauteurs de la ville', inspirada en los acontecimientos de mayo de 1945, obtuvo el prestigioso Premio Fémina. La escritura de Roblès a menudo explora temas de nostalgia, identidad y el impacto de los acontecimientos históricos, frecuentemente ambientados en un contexto mediterráneo.
Román připomínající Heminqwayovo Sbohem armádo popisuje nejostřesnější lidské zkušenosti z války smíšené s hlubokými milostnými zážitky a jejich proměnu s odstupem času. Román o mravním konfliktu Sergeji a Silvii pocházejícího ze dvou odlišných, vzájemně se vylučujících koncepcíživota a štěstí, je jednou z nejlepších knih autora z okruhu alžírských francouzských spisovatelů.
Román z druhé světové války vypráví o francouzském letci, sestřeleném nad italským územím, který se ukrývá v Římě. V době čekání na umožnění návratu do Francie se setkává nejen se statečnými lidmi z italského odboje, ale i se zbabělci a fanatiky, kteří fašismu slouží.
Helena prchla z Paříže před sobeckým přítelem a v lásce k Lassnerovi nalézá nový vztah životu. Benátky jsou pro ni nejkrásnějším útočištěm. Lassner, který v Miláně při atentátu na soudce Scabiu náhodně zachytil objektivem jeho vraha, je zahrnován telefonickými výhružkami a vážně ohrožen na životě.
Juillet 1812. Le chef vénézuélien Francisco Miranda est vaincu et capturé par le capitaine général espagnol Monteverde.Simon Bolivar, lieutenant de Miranda, est en fuite. Caché par des patriotes, il a pu, jusqu’ici, échapper aux recherches. Les Espagnols occupent les trois quarts du pays. La répression est terrible. Massacres et pillages se succèdent.Depuis sa création en 1948, cette pièce, dont Albert Camus disait : « Elle ne doit rien à aucune école ou à aucune mode et pourtant elle s’accorde à la terrible cruauté du temps sans cesser de se référer à une pitié vieille comme le cœur humain », n’a jamais cessé d’être jouée dans quelque partie du monde. Elle a été adaptée en plus de vingt langues.
