Když I. M. Jirous nemohl z důvodu úmrtí pokračovat v psaní textů pro Divadelní noviny, zkusili oslovit Vráťu Brabence. A vyšlo najevo, že takový kratší, většinou jednostránkový, formát nejlépe vyhovuje jeho vypravěčskému stylu. Po prvním sborníku s názvem Podoby, vrhá se Brabenec vstříc trhu s dalším souborem textů, tentokrát pojmenovaném příznačně Trdliště. Vyzrálejší, vtipnější, moudřejší, smutnější, přesto stále stejný vypravěč Vráťa dokáže popsat setkání s lesy, zvířaty i lidmi v Kanadě právě tak poutavě, jako cestu do vršovické večerky pro placku rumu. Opět s ilustracemi Richarda Pechy.
Když se od malička kamarádíte s Vráťou Brabencem, těžko při procházkách lesem uniknete vyprávění o indiánech. A tak, jakmile dospějete do školního věku a řeknou vám, že si máte o něčem připravit referát, nemůžete jinak. Takže se Berta Vlčí mák vypravila za Vráťou a přinutila ho, aby některá svá setkání s indiány zapsal. A tátu, aby převyprávěl příběh Sedícího býka a Šíleného koně. Pak už zbývá jen přidat pár obrázků a poslat to dál.
Výpravná kniha středoevropských textů a mexického vidění světa. Slovo vyvolává obraz, obraz zpřesňuje slova. Kniha by neměla být jen čtena či prohlížena, měla by být katalyzátorem vlastních představ a myšlenek čtenáře. Jedinečné grafické zpracování Jana Klosse (Studio Okolo) pomáhá rozostřit hranice mezi obrazy a textem. Nečekaně splývající výsledek setkání mexického malíře Eduarda Lary se středoevropským míšencem Richardem Pechou v jednom z vršovických barů.
Autorská publikace spisovatele a výtvarníka Richarda Pechy, dvorního ilustrátora knih hudebníka a básníka Vratislava Brabence. Text je souběžně tištěn v české a hornoněmecké jazykové verzi. Obrazový příběh Richarda Pechy, doplněný na sebe navazujícím souvislým prozaickým textem umístěným pod každou kresbou, začíná nočním úvodem ve vršovickém baru. Vypravěč i autor v jedné osobě si vybavuje návštěvu u malířky J., které přečetl pohádku, napsanou na objednávku - a dokonale ji tím vystrašil. "Je to nelidský", vyjádří se J. Poté záblesk paměti ze setkání s V., u něhož patrně zapomněl cigarety. Vrací se k němu. V. vidí černé psy a on cestou tam a zpátky smrtky, démony a dybbuky. Neboť "vršovický nebe je nečistý i v noci". I proto vstoupit a potom "odejít z baru je strašně složitý", což je třeba náležitě zdůraznit. Možná i vzhledem k tomuto přesvědčení si vypravěč s přítelem V. jen tak lehce poletují životem, "jako by se nechumelilo, jako by broky nelítaly kolem". A vznášet se oba budou až do okamžiku, než je Velký Nimrod definitivně sestřelí.
Vráťa Brabenec a Berta Vlčí mák jsou kamarádi. Celej život.
Teda ten Berty. Vráťa se totiž narodil o 66 let dřív, takže se znají 9 let.
Bude to 5 let, co spolu uzavřeli smlouvu.
Kolik je Bertě? A kolik jí bylo, když dohodli tu smlouvu?
Ale ne, to není zajímavý.
Podstatný je, na čem se v tý smlouvě dohodli - Vratislav napíše pohádku, ona vysype prasátko a koupí mu pivo. A když se jí pohádka bude jó líbit, přikoupí i rum. Takhle jednoduchá ta smlouvička byla.
Jenže Vráťa měl jinou práci, a když Berta tvrdě vyžadovala splnění smlouvy, tak jí řekl:
- Nevím, kam jsem rozum dal, holka, pohádky takhle nemůžou psát kamarádi, ale jen fotři.
Berta se poučila. S tátou žádnou smlouvu nesjednávala a prostě mu oznámila:
- Tati, napíšeš mi pohádku a v ní budou - Vráťa, vlci, princezna, drak, potravní řetězec, dalajláma, rytíř, všechny možný zvířata, les, bohové a babička, co umřela, než jsem se narodila. A já, samozřejmě.
Táta to splácal dohromady, přečetl Bertě a hotovo.
Jenže cesty vlčí jsou nevyzpytatelný.
Po pár letech Babeta přečetla pohádku synovi Brunovi a tomu se líbila. A protože Babeta moc krásně kreslí a umí i spoustu dalších věcí, tak z toho udělala knížku.
Jmenuje se VIDĚT VLKY.
Sbírka poezie Vratislava Brabence a komiksových historek Richarda Pechy. Brabenec - text (báseň?), Pecha - komiksové záznamy všednosti. Doplňuje se to nebo stojí vedle sebe? Chtěli tím něco říct? Nikdo o to nestál a to je dobře. Nevyžádaný příspěvek: 2x 21 stran, 5 let piva, práce, rumů a života.
Výpravná kniha (více než 280 reprodukcí původních tiskovin a fotografií a 20 původních ilustrací) o životě prvorozeného syna ze starého a významného rodu Kolowrat-Krakowských, hraběti Alexanderu "Sašovi" Kolowrat-Krakowském. Saša Kolowrat byl účastníkem bezpočtu motocyklových a automobilových závodů, v letech 1907 – 1909 nejlepším evropským jezdcem (opakovaně zvítězil v Gaillonu, Semmeringu a Riesbergu), nezdolným v dálkových jízdách (mj. první místo v Kavkazské jízdě). Mimo jiné byl též akcionářem továrny Laurin & Klement a členem její správní rady, akcionářem firmy Austro – Daimler, konstruktérem, spolu s Ferdinandem Porsche tvůrcem legendárního vozu Sascha wagen. Saša Kolowrat však proslul také jako aviatik a zejména jako filmový producent, kameraman, režisér a vůdčí postava počátků rakouské kinematografie. Stal se objevitelem a mentorem světových filmových hvězd Marlene Dietrich, Alexandera Kordy, Michaela Curtize (Casablanca). Kniha, obsahující rovněž fotoromán z posledního filmu Café Elektric, vznikla na popud rodiny Kolowrat-Krakowských ke 130. výročí narození Alexandera hraběte Kolowrata.
