František Xaver Šalda Libros

Již čtvrté, sličně vypravené vydání sbírky básní autora románů Červená země a Bílý smích. Jeho mužné a hluboce lidské verše byly hned při prvním vyjití r. 1930 velmi uznale přivítány jak kritiky, tak básníky. J. Hora ji charakterizoval jako "knihu zralého básnictví, svěží obraznosti a velkého slovního kouzla". Dovětek napsali F. X. Šalda, Josef Hora a František Hrubín.

František Xaver Šalda (1867 – 1937) po zanechaní štúdia práva vyštudoval fi lozofi u a prednášal románske literatúry na Karlovej univerzite v Prahe. Pôsobil aj ako literárny kritik, spisovateľ a novinár. Publikoval vo viacerých časopisoch, v ktorých sa venoval otázkam literatúry, umenia, kultúry a politiky. Bol spoluautorom Manifestu Českej moderny (1895) a považuje sa za zakladateľa českej modernej kritiky. Od roku 1925 vydával časopis Tvorba a v rokoch 1928 – 1937 Šaldův zápisník, kde publikoval svoje umeleckokritické eseje. Medzi jeho najznámejšie diela patria Boje o zítřek (prvé vydanie r. 1905) a Duše a dílo (1913).

Reprint 1. vydání Šaldova zápisníku, které vyšlo v letech 1928-29 "Tiskem knihárny Jaroslava Hoffmanna, Praha X. - Karlín, Královská třída č. 13". Obsahuje reflexe na básně, povídky, stati, a poznámky.

Loutky i dělníci boží, poprvé publikovány roku 1916, jsou jediným románovým dílem Františka Xavera Šaldy, přední osobnosti české literární, divadelní a výtvarné kritiky sklonku devatenáctého a první poloviny dvacátého století. Román je významným Šaldovým pokusem o překonání modelu tradičního románu a svou strukturou je do značné míry prózou experimentální: pokouší se o psychologickou motivaci jednání postav, zahrnuje rozsáhlé výkladové esejisticky pojaté pasáže, využívá prvku deníku, motivu dvojníka atd. Loutky i dělníci boží jsou nejen románem milostným, jak jej Šalda vymezil v podtitulu, ale též románem ideovým, filozofickým, náboženským, etickým, českým (ve smyslu národní myšlenky) či také generačním. Příběh vystavěný na půdorysu milostného trojúhelníku, vztahu hlavního hrdiny Franka Lamberka k Šimonce a Kornelii, je v Šaldově pojetí rovněž prostorem k vyrovnání se s důsledky upadající kultury a hledání pevných základů pro budoucí život mladého intelektuála, který nově definuje svůj poměr ke kulturní tradici, společnosti a národnímu celku. Knižní edice přináší kriticky ověřený text posledního znění Loutek i dělníků božích z roku 1935 a je doprovozena edičním komentářem analyzujícím historii textu.