Zdeněk Jančařík Orden de los libros

Jsou dva pohledy na sv. Terezii z Lisieux. Ten první vidí typickou zbožnost a spiritualitu 19. století, mnohdy připomínající kabinet katolických kuriozit, plnou sošek, svatých obrázků, umělých kytek a zasněných psaníček kreslených do památníků jejích čtyř rodných sester. Ten druhý pohled vyžaduje ponor a filtr času, které odstraní všechny titěrnosti a zaměří se na to podstatné: na Tereziinu důvěru v Boha, která vychází z čistého pramene evangelia, z duchovní geniality dítěte, které se o Vánocích 1886 přes noc stalo dospělou, zralou křesťankou. Kniha zkušeného autora spirituální literatury hovoří jak o vnějších, tak i vnitřních podmínkách její proměny a také o tom, proč je spiritualita této křehké a neduživé karmelitky, jež jako řeholnice žila skryta v kontemplativním klášteře v Lisieux pouhých devět let, stále aktuálnější. Je v ní řeč o růžích, které se už 150 let od jejího narození rozvíjejí jedna po druhé, a o bezprostřednosti důvěry, jež je něčím mnohem víc než víra. Knihu provázejí básně Miloše Doležala.

Zkušený salesiánský autor Zdeněk Jančařík originálním způsobem rozvíjí žánr „příběhů pro duši“, s nimiž přišel jeho řádový spolubratr Bruno Ferrero. Na malé ploše zachycuje v krátkých příbězích či úsměvných anekdotách moudrost a nadhled křesťanské spirituality, dávápodněty k osobnímu rozjímání a nabízí impulzy pro duchovní život vedený v současném světě se všemi jeho aspekty. Kniha bude nejen skvělým dárkem, ale také zdrojem duchovní inspirace a pobídkou k tomu, vidět vše kolem sebe novýma očima. Zdeněk Jančařík je salesián, kněz a autor spirituální literatury. V Portále vyšly jeho knihy Plátno z Turína, Miláček Páně či Žena ať v církvi promluví a knižní rozhovor s Ludmilou Javorovou Ty jsi kněz navěky.

Kde se bere český "něcismus"? O naší historii, víře a nevířeRozhovor salesiána Zdeňka Jančaříka s historiky Stanislavem Balíkem a Jaroslavem Šebkem poodhaluje skrytá zákoutí českých dějin. Jak je to s vírou v národě svatého Václava a Josefa Švejka?

Během pontifikátu papeže Františka se více mluví o roli žen v církvi, avšak některá tabu zůstávají nedotknutelná. Ženy nemohou hlásat evangelium při liturgii, udělovat určité svátosti v prostředích, kde muži nejsou přítomní, ani být svěceny na jáhenky či kněze. Jejich přítomnost je omezena v kněžských radách a biskupských grémiích. V západní církvi jsou ženy často relegovány do role naslouchající a poslušné „služebnice“. Přesto měly ženy v historii církve silné postavení, které dosáhly vlastními schopnostmi. Od první apoštolky Máří Magdalény a žen, které „chodily“ s Ježíšem, přes významné postavy jako sv. Helena, sv. Klára, Kateřina Sienská, Brigita Švédská, Jana z Arku, až po Terezii z Avily a Editu Stein. V nové době se objevily duchovní průkopnice, které i bez křtu prohloubily svou spiritualitu (např. Etty Hillesum, Madeleine Delbrel, Simone Weil a české ženy jako Vojtěcha Hasmandová, Eliška Pretschnerová, Mireia Ryšková). Kniha komentuje silné a inspirativní momenty z jejich životů a vytváří mozaiku příběhů, které podporují „teologii silného ženství“ v církvi.

Kniha vídeňského kardinála je pozvánkou k prohloubené křesťanské víry. Co to znamená být Kristovým učedníkem? Je učedník něco víc než „běžný“ věřící? Jsou evangelijní nároky závazné pro všechny, nebo jen pro úzkou skupinu vyvolených? Schönborn ukazuje, že klíčové je vstoupit do vztahu s Ježíšem a do jeho pomyslné školy, která prostupuje celým životem. Takové následování Krista nevede k pocitu výlučnosti, ale k hlubšímu prožívání toho, co on sám nabízí a k čemu nás zve. Moudrá, laskavá a přitom pronikavá kniha povzbudí všechny, kteří chtějí vzít svou víru vážně a chtějí ji opřít o skutečnou skálu evangelia. Christoph Schönborn je rodák ze severních Čech, dominikán, vídeňský kardinál a výrazná osobnost současného evropského křesťanství. Mimo jiné se aktivně podílel na pomoci utečencům nebo na řešení kauz sexuálního zneužívání v rakouské církvi.

Podtitul: Rozhovor s Ludmilou Javorovou Ludmila Javorová (* 1932) byla od roku 1964 pravou rukou tajně vysvěceného katolického biskupa Felixe M. Davídka (1921–1988), který byl vůdčí osobností skryté církve u nás. Ten po návratu z čtrnáctiletého vězení připravil a vysvětil v 60. a 70. letech na kněze řadu mladých mužů, a to celibátních i ženatých. V dramatické situaci nastupující normalizace se rozhodl vysvětit na kněze západního obřadu římskokatolické církve i Ludmilu Javorovou. V rozporu s oficiálním učením církve a přes značný odpor i v řadách biskupů a kněží skryté církve z okruhu Koinótés tak učinil v prosinci 1970. Ludmila Javorová nemohla kněžskou službu nikdy vykonávat zcela veřejně, ale dodnes vnímá kněžství jako své životní poslání. Knižní rozhovor s ní je nejen unikátním svědectvím o životě skryté církve, ale především rozpravou o kněžství, jeho spiritualitě, o postavení žen v církvi a o možném přínosu ženství do všeobecně mužského prostředí katolického kléru...

Thomas Frings v roce 2016 opustil svou farnost a odešel do kláštera. Byl frustrovaný z toho, jak církev tápe ve svém poslání působit v moderním světě. Ve své knize odpovídá na otázky, PROČ věří, ČEMU věří, JAK věří. Bůh pro něj není nějaký automat na lidské potřeby. Obrazu takového Boha se klidně vzdává a svou autentickou výpovědí vychází vstříc hledajícím a pochybujícím.

Měl evangelista Jan výsadní postavení mezi apoštoly? Při poslední večeři „ležel na Pánových prsou“, stál jako jediný z apoštolů pod křížem a Ježíšem z kříže mu byla svěřena do opatrování Ježíšova matka. Evangelium svatého Jana, Miláčka Páně, shrnuje Ježíšův příběh očima učedníka, který byl milován. Podle tradice ho sepsal starý muž, který na závěr života reflektuje Ježíšův život a jeho působení „velikonočníma očima“. Ježíšův křest, zázraky, několik zásadních setkání (s Nikodémem, Samařankou, Marií a Martou v Betánii) jsou popisovány na pozadí vzkříšení. Příběh se rozvíjí jakoby od konce, vědomí závěru (vzkříšení) se promítá do všech slov evangelia. To vytváří prostor pro hlubinné ponory do situací, které ostatní evangelisté přecházejí jen několika slovy nebo náznaky (rozmnožení chlebů, umývání nohou), nebo je nezmiňují vůbec (svatba v Káně, vzkříšení Lazara). Známý salesiánský autor píše o „Miláčkovi Páně“ na pozadí svých reflexí o současném křesťanství a roli kněží a „apoštolů“ v dnešním světě. Snaží se pochopit, proč být milován znamená zároveň schopnost lásku předávat a být pro druhé „Miláčkem“. Ze své kněžské praxe píše o situacích, kdy role „Miláčka“ nebyla naplněna, nebo se obrátila ve svůj opak.

Soubor tří studií o prvním českém salesiánovi donu Ignáci Stuchlém vydaný k příležitosti 150 let jeho narození: Pavel Čáp. Duchovní profil Ignáce Stuchlého - Petr Zelinka. Život Ignáce Stuchlého - Zdeněk Jančařík. Kauza blahořečení.

Turínské plátno patří mezi nejpodivuhodnější křesťanské relikvie. Ačkoli je jeho pravost stále nejasná, jeho spirituální působnost je nezpochybnitelná. V češtině přesto neexistuje žádná kniha, která by tento duchovní rozměr Turínského plátna rozvíjela a moderně reflektovala. Zdeněk Jančařík, autor úspěšné knihy Přeskočit horu, se chápe tématu jak v jeho faktické, historické rovině, tak té spirituální. Nad plátnem rozvíjí současnou, a přesto nadčasovou meditaci o zásadních aspektech křesťanské víry. Dává tak klíč jak k duchovnímu vnímání plátna v jeho historické perspektivě, tak k rozvoji osobní spirituality každého člověka.